Upozornění pro všechny návštěvníky! Na stránkách se budou objevovat články s homosexuální tématikou!
Koho to znechucuje, ať okamžitě opustí tyto stránky!

Vánoční duch 3/4

23. prosince 2012 v 18:00 | Minde |  *Bonusy a jednorázovky*
Vánoční duch - III. část

Dneska předposlední část.


Co asi Markuse čeká, když se nezmění? Snad se vám to bude aspoň trošku líbit, budu ráda za jakýkoliv ohlas :)



(Markus)

Nespokojeně jsem zamrčel, když mě probudil zvonící telefon.
"Benett," zavčel jsem. Okamžitě jsem byl nucen mobil o kousek odtáhnout, když se mi do něj ozval nadšený hlas matky a to její… ´Markusíšku, miláčku, zítra tě čekáme´.
"Nemůžu přijet," zakašlal jsem. "Jsem strašně nachlazený a doktor mi zakázal hnout se z postele," zachrčel jsem jí do telefonu. Zabralo to.
Ještě chvilku mi do ucha švitořila svým líbezným hláskem, než jsem se s ní nezdvořile rozloučil a položil to. Byl jsem nevyspaný, rozlámaný a připadal jsem si, jako bych celou noc prochodil a probděl. Ty sny, co se mi už dvě noci zdály, byly šílené.

Posadil jsem se a promnul si spánky. Čím více mě strašilo svědomí, že to sny nejsou. Že… se to prostě skutečně dělo. Švihl jsem sebou zpět do postele. Chtělo se mi spát, byl jsem unavený, utahaný a nechtěl jsem na nic myslet. Nechtěl jsem myslet na to, že to skutečně mohla být pravda a já bych byl takový hajzl, jak jsem si v těch… jak jsem si minulou a předminulou noc připadal.
Ano, věděl jsem o tom, že se Austinovi líbím, ale ignoroval jsem to. Doufal jsem, že ho to přejde. Jen krátkodobá zamilovanost, která by ani v pevný vztah vést nemohla. Ale netušil jsem… proč jsem v to doufal. Vážně jsem se bál začít si něco nového? Vždyť od Ericovi smrti, jsem žádný vztah neměl. Když jsem potřeboval, sbalil jsem si kluka na jednu noc, užil si a ráno ho vyhodil nebo jsem si zašel do bordelu. Peněz jsem měl dost, tak co mi v tom bránilo.

Znovu jsem si lehl do postele a zadíval se do stropu. Ta holka… bylo mi jí líto, nevypadala dobře, ale jak jsem mohl vědět, že to není jen výplod mé fantazie. Ušklíbl jsem se. Věděl jsem naprosto přesně, co by mi na tuto otázku odpověděl Eric. Řekl by: "Musíš věřit."
Převrátil jsem se na bok a zavřel oči. Nechtěl jsem si přiznat, že by to mohla být pravda. Žralo by mě svědomí za to, že jsem něco tak podělal.

Dlouho jsem se převaloval v posteli, než se mi podařilo usnout. Potřeboval jsem tu ´probdělou noc´ dospat.

Probudil jsem se až navečer, což jsem shledal ne moc dobrým závěrem. Prospal jsem den, ale tak… spánek mi nikdy nevadil a nikdy jsem ho neměl dost. Přesto jsem vstal, oblékl se a sešel dolů. Chvilku jsem váhal, ale nakonec jsem vyšel ven, zapálil si a rozhlédl se kolem. Pořád ještě každý někam spěchal. Zamyslel jsem se. Možná mi trochu chyběla ta atmosféra Vánoc, kdy Eric pekl cukroví a já mu je po nocích užíral. Vždycky se na mě zlobil, ale vždycky ho to rychle přešlo. Neuměl se dlouho zlobit… nikdy. Někdy jsem si říkal, že si ho ani nezasloužím.

Povzdechl jsem si, naposled potáhl a vrátil se do domu. Proč jsem na to vzpomínal zrovna teď. Pět let mi bylo fajn, užíval jsem si sám a po žádných vzpomínkách nebylo vidu ani slechu, ale teď… jakoby se s nimi roztrhl pytel.

"Táhne to z tebe jako z fabriky, to ses ještě neodnaučil kouřit?" Cukl jsem sebou a otočil se.
"Můžeš s tím přestat?"
"To víš, že jo. Dneska jsem tu naposled." Zadíval jsem se na něj, ale mlčel jsem, což na jeho tváři vyvolalo zvednutí obočí. "Žádná kousavá poznámka? Co se stalo."
"Nemám dneska náladu."
"Že by se v tobě konečně něco hnulo?"
"Ericu, co po mně chceš! Fajn, stal se ze mě hajzl, no a co, tobě už to může být jedno," vyjel jsem vztekle.
"Není mi to jedno. Záleží mi na tobě, vždycky mi na tobě záleželo a chci vidět, že jsi šťastný."
"Já byl šťastný do doby, než ses objevil a začal mi kecat do života ze záhrobí."
"Ne, nebyl. Jen sis to nalhával, stejně jako si to nalháváš teď."
"Co mám k sakru udělat, abys mi dal pokoj. Smířil jsem se s tím, že jsi mrtvý, tak mě nech na pokoji!" štěkl jsem a rozzuřeně se na něj zadíval. Mlčky mě sledoval a já si uvědomil, že za těch pět let se mi podařilo překonat všechno, co jsem k němu cítil. Měl jsem ho rád, to ano, ale už jsem se při myšlence na něj nehroutil. Nepřál si po večerech, aby se vrátil, aby mě tu nenechával. Smířil jsem se s tím, že můj život musí jít dál, i když ten jeho skončil.
"Dnes jsem tu naposled, Markusi. Předevčírem jsem ti ukázal tvoji minulost, včera to byla přítomnost a dnes ti chci ukázat, co tě čeká, jestli si nepřiznáš pravdu. To, co doopravdy cítíš a co chceš. Dneškem to všechno skončí, po dnešku zmizím a už se ti nikdy nebudu motat do života, už ti do něj nebudu zasahovat."
Mlčky, téměř zoufale jsem ho sledoval. Nechtěl jsem, ale věděl jsem, že mi to stejně nebude k ničemu. Rezignovaně jsem sklopil hlavu. Netrvalo to dlouho, znovu ten nepříjemný pocit, jako mžitky před očima, než všechno znovu začalo dostávat tvar, ale jiné místnosti, než té, ve které jsme se nacházeli předtím. Opět jsme byli v mé firmě u mě v kanceláři. Zadíval jsem se ke stolu, u kterého stál Austin.

"Výpověď?" zadívala se na něho moje… moje o něco starší kopie.
"Chtěl bych odejít co nejdřív," přikývl.
"Tři měsíce, pokud chceš odejít dřív, nedostaneš odstupné."
"S tím počítám a jsem s tím smířený,"
řekl klidně. V obličeji se mu nehnul jediný sval a něco z jeho očí jakoby vyprchalo.
"Dobře," kývl jsem a podepsal to.
"Děkuji, pane Benette, sbohem," otočil se a vyšel z kanceláře. Povzdechl jsem si, ale následoval Erica, který šel za ním.
"Austine, je to pravda? Vážně chceš dát výpověď?" vběhla do místnosti Mária. Jen přikývl a začal si balit věci.
"Právě mi ji podepsal."
"To je mi líto,"
posadila se na židli.
"Jo, mně taky, ale už nemůžu. Jsem tu už tak dlouho a dosáhl jsem jen toho, že mě při nejlepší možné příležitosti seřve. Já už na to nemám, zkusil jsem všechno… A po Gitině smrti už mě tu nic nedrží."
"Austi… ty jsi skvělý kluk, on si nezaslouží někoho, jako jsi ty."
"Já vím, proto odcházím. Vím, že se najde někdo, kdo mě bude mít rád, ale nikdo odtud to není, to už jsem pochopil."

"I on to s tebou vzdal. Vlastně se divím, že to neudělal dřív. Kvůli tobě udělal z poslíčka přímého člena tvé firmy, organizátora, kvůli tobě se vypracoval, protože jsi mu řekl, že šéf firmy a poslíček k sobě prostě nejde. Snažil se, pomáhal ti, držel ti firmu nad vodou, ale tys to nikdy neocenil. Neocenil jsi ani jeho lásku, ani jeho práci. Všechen vztek sis vybíjel na něm."
"Držel firmu nad vodou? To už trochu přeháníš, ne?" ušklíbl jsem se.
"Věř mi, že ani trochu. Všechny svoje povinnosti jsi házel na něj, když jsi pochopil, že on si to nechá líbit a vždycky to udělá. A když něco nebylo podle tvých představ, když někdo něco pokazil, měl jsi někoho, na kom sis mohl vybít vztek."
"Nevěřím ti," zavrčel jsem.
"Ale to bys měl…"
Přivřel jsem oči, když se znovu měnila scenérie. Ne ale o moc. Opět jsem seděl u sebe v kanceláři, ale… připadalo mi to, jako by to bylo minimálně o 10 let později. To, jak jsem vypadal… neupravený, zarostený, bledý s kruhy pod očima. Oblečení vypadalo, jakoby pračku nevidělo minimálně týden a jako bych v něm i spal.
"Docela změna… po dvou měsících od Austinova odchodu, co říkáš," mrkl na mě Eric. Zasekl jsem se a znovu se na sebe zadíval.
"Co se stalo."
"Sleduj," pootočil tvář ke dveřím, do kterých vešla Mária.

"Řekl jsem co nejdřív, ne abys někde cárala půl dne," štěkl jsem frustrovaně.
"Omlouvám se, pane Benette."
"Tady není čas na omluvy. Krachuje mi firma, toho si kurva ještě nikdo nevšiml?"
"J-já…"
"Ty sis všimla, no gratuluju!"

"Krach?" zasekl jsem se a zadíval jsem se na Erica.
"Jo, bez Austina to prostě šlo do háje. Nikdo nebyl připravený na to, že odejde. Každý na něj spoléhal, spoléhal na to, že vždycky všechno hodíš na něj… jejich chyby a když tam nebyl… nezvládali to. Nikdo to nezvládal a ty taky ne."

Zadíval jsem se na další scenérii, když se prostředí změnilo. Tentokrát jsme byli na ulici. Připadalo mi to jako současné ulice. Všude vánoční světla, pospíchající lidé, potichu znějící koledy. Rozešel jsem se za Ericem, který začal někoho sledovat. Teprve po chvíli jsem si uvědomil, že jsem to já.
"Kam jdeme?"
"Pořád to nevíš?" Mlčel jsem, neznal jsem to tu, absolutně jsem netušil, kam tady můžeme jít, ale dozvěděl jsem se to, když se moje starší já zastavilo před nějakým domem. Čekal jsem, že půjde dál, že se dozvíme, kdo tu bydlí, ale já zůstal stát, teprve po chvíli jsem pochopil proč. Mlčky jsem se zadíval do okna toho domu, přesněji do kuchyně. Austin stál u kuchyňské linky a nejspíš pekl vánoční cukroví. Nějaký kluk ho zezadu objímal, oba se smáli, pošťuchovali se a vypadalo to, že jsou šťastný. Sledoval jsem, jak Austin vzal kousek cukroví a vsunul ho druhému klukovi do úst. Ten ho snědl a na oplátku jej spokojeně políbil na líčko. Mlčky jsem sledoval Austina, jak se usmívá a vyzařuje z něj, jak je šťastný.

"Uvědomil sis, že ho potřebuješ a nejen v práci, ale i ve svém osobním životě. Uvědomil sis, že to chceš zkusit znovu, že znovu chceš zkusit být milován a milovat. Ale uvědomil sis to pozdě, Markusi."
Mlčel jsem a stejně jako moje starší já sledoval dvojici v okně. Tolik mi to připomínalo ty chvíle, kdy jsem byl šťastný. Kdy jsem mohl obejmout svého přítele, šeptat mu do ouška, jak moc mi na něm záleží a sám to i poslouchat.
"Austin na tebe nebude čekat věčně, Markusi. Má právo na to být šťastný, stejně jako ty," pomalu ke mně přešel a položil mi ruku na rameno.
"Já byl jen jedna kapitola ve tvém životě, je čas obrátit na další. Chci, abys byl šťastný, a ty to chceš taky…"
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 katka katka | 23. prosince 2012 v 18:10 | Reagovat

snad ho to probere , to co viděl bylo dost ošklivé , snad nezahodí šanci na štěstí :-D

2 keishatko keishatko | Web | 23. prosince 2012 v 18:24 | Reagovat

sakra...mi to vzalo dych...nech sa schopí inak sa fakt naštvem...

3 Sungie Sungie | 23. prosince 2012 v 18:24 | Reagovat

Tohle ho probrat už musí...

4 scify scify | Web | 23. prosince 2012 v 18:27 | Reagovat

to si ze mě děláš prdel xD že, v tom nejlepším to useknout, xD nemám tě ráda xD jen mě peklíš xD ale jinak nádhera, jak říkám, někdo ten talent má, někdo si hraje že ho máx D

5 Katy-chan Katy-chan | Web | 23. prosince 2012 v 18:28 | Reagovat

Jsem zvědavá na finální část!!!
Už aby byl zítřek!!!! ;)

6 barbor barbor | 23. prosince 2012 v 19:04 | Reagovat

krása. už aby bola posledná časť, aj keď zajtra sa k nej asi nedostanem, keď ju nepridáš ráno. kruté čakanie to bude :D nádherná poviedka

7 evulienka evulienka | 23. prosince 2012 v 19:50 | Reagovat

krásne ....už sa teším na poslednú časť a pridávam sa že by mala byť už ráno lebo potom sa k tomu dostanem najbližšie asi stredu a som zvedavý človek takže by to bolo týranie pre mňa....:D :D

8 jana jana | E-mail | 23. prosince 2012 v 20:48 | Reagovat

super jsem zvedava jak se arkus ted zacjhova :-)

9 Nade Nade | Web | 23. prosince 2012 v 22:11 | Reagovat

Budoucnost se jeví zcela jasně. Co udělá, aby se to nestalo?
Díky za pěknou povídku a těším se na rozuzlení. :-D

10 Suzu Suzu | 24. prosince 2012 v 8:57 | Reagovat

Blik! Cvak! Určitě už mu to došlo! :-D
Nemůžu se dočkat dnešního dílu!^^

11 Karin Karin | 24. prosince 2012 v 23:36 | Reagovat

Doufám že to dobře skončí jinak mám infat. O_O  :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama