Upozornění pro všechny návštěvníky! Na stránkách se budou objevovat články s homosexuální tématikou!
Koho to znechucuje, ať okamžitě opustí tyto stránky!

Vánoční duch 2/4

22. prosince 2012 v 18:00 | Minde |  *Bonusy a jednorázovky*
Vánoční duch - II. díl

Zbývají dva dny do Vánoc a jak jsem slíbila, je tu druhý díl oné ´pohádky´.


Snad se vám bude pokračování líbit a potěšíte mě svými komentáři :)


(Markus)

S trhnutím jsem se probral a zrychleně oddechoval. Byl to jen sen. Trapný sen, který ani nevím, z jakých koutů mysli se mi podařilo stvořit. Zhluboka jsem se nadechl a vstal. Zavrčel jsem, když jsem stoupl do něčeho lepivého a nepříjemně jsem se ošil, když jsem si uvědomil, že to byl ten džus, který jsem v tom snu rozlil, když na mě promluvil Eric. Nakonec jsem ale jen zatřásl hlavou, blbost, prostě jsem byl tak utahaný, že jsem si chtěl nalít džus, ale usnul jsem a rozlil ho.
Rychle jsem setřel ten bordel, nahoře se převlékl a zamířil k autu. Dneska to vypadalo na docela fajn den. Proč taky ne, poslední den v práci, pozítří Vánoce, což pro mě znamenalo spousty akčních filmů nebo hororů, nohy na stole a nic nedělačka. Naši mě sice zvali na svátky k nim, ale nakecal jsem jim, že mám spoustu práce. Netoužil jsem celé dny jen sedět u stolu, usmívat se tak dlouho, dokud by mě z toho nechytla křeč a vzpomínat na to, jak jsem byl malý a hrál si v bahně. O to jsem fakt nestál.

Klidně jsem zastavil u firmy a vysedl. Jo, dneska to bude v pohodě. Předpokládal jsem tak hodinku, jen něco zkontrolovat a domů. Pospíšil jsem si dovnitř, jelikož začínalo sněžit a po pravdě… sníh jsem nemusel stejně jako celé svátky.
Cestou jsem na někoho houkl, aby mi donesl horké kafe a zavřel se do kanclu. Ani nevím, komu jsem to dal za úkol, ale bylo to docela jedno, všichni byli pode mnou a museli mě poslouchat.
Zapnul jsem si počítač a začal kontrolovat všechny uskutečněné objednávky, jestli sedí časy, nejsou nějaké stížnosti a tak dále. Měl jsem dobrou náladu, na děsivý sen jsem si ani nevzpomněl, všechno šlapalo a já se těšil domů, kde mě nikdo s ničím nebude otravovat.
"Benett," zvedl jsem mobil a zaposlouchal se. Jen jsem se zamračil. Vyslechl jsem si dlouhý monolog a teprve potom mi bylo umožněno začít se omlouvat. Veškerá pohoda ze mě spadla, teď jsem byl vzteky bez sebe, ale snažil jsem se to na sobě nedat znát a urovnat to. Sotva jsem to ale stačil položit, vyletěl jsem ze židle a prudce otevřel dveře, až sebou Austin za nimi trhl a polil se kávou, kterou mi nesl. Nasraně jsem ho sjel pohledem.
"Jasně jsem snad řekl, že se to má zkontrolovat, jen totální debil může zmršit takové banality jako zkontrolovat seznam, jestli je zařízené to, co si zákazník přeje! Řekni mi, jak může na svatbu v antické tématice přijít klaun, přát nevěstě všechno nejlepší k sedmým narozeninám a na ženicha dělat pedofilní fórky?" zařval jsem.
"J-já…"
"Co? Víš co, ani nemluv a dej to dohromady, než tu někdo přijde k úrazu," zařval jsem znovu a práskl mu dveřmi před nosem. Zhluboka jsem se nadechl a zamířil si sednout zpět k počítači. Hned mi bylo líp. Prostě to chtělo jen vyventilovat. Opřel jsem se, přivřel oči a klidně vydechl. Jo, všechno už bude v pohodě.
Nakonec jsem se znovu naklonil k počítači, potvrdil pár objednávek a spokojeně se protáhl. Konečně mi padla, už na mě čekaly nádherné dva týdny a momentálně jsem přemýšlel, jestli se mi nechce je strávit někde v teple u moře než mrznout tady, mezi všemi těmi žárovičkami, střelenými lidmi a koledami na každém kroku. Otřásl jsem se znechucením. Kdysi se mi to možná líbilo, ale kdyby nebylo teď a tady.

Vypnul jsem počítač, vstal, vzal kabát a zamířil ven. Jen jsem nadzvedl obočí, když se naproti mně znovu objevil Austin a kávou.
"Vaše káva," šeptl.
"To trvá hodinu mi ji donést? Přešla mě chuť," zavrčel jsem, obešel ho a zamířil k autu. Kafe donést po hodině, co si dneska ti lidi ještě nedovolí.

Dokonce se mi podařilo ignorovat otravné sněžení, které neustále sílilo. Rozhodně jsem se nechystal nikam na lyže, stavit sněhuláka nebo se koulovat. Moje nynější cesta byla jasná. Na pořádný oběd a pak do vířivky a do sauny. Hodlal jsem si tento den užít podle svých měřítek, vlastně jsem si hodlal celý konec prosince, kterému jsem odmítal říkat svátky, užít.

A taky jsem si dnešek užil. Oběd v drahé restauraci, na kterém jsem si pochutnal jako už dlouho ne a pak dlouhý odpočinek v horké vířivce, odkud jsem měl dokonalý výhled na pevná vypracovaná pozadí mladých kluků. No co, byl jsem volný a koukání ještě nikdy nikdo nezakázal.

Spokojeně jsem sebou hodil na postel a vydechl. Konečně volno od toho všeho shonu v práci, na ulicích.
Sáhl jsem po ovladači a zapnul si plazmovku. Viděl jsem to na pohodový večer u vínka, které jsem si donesl z kuchyně a u nějakého hororu. Poslední dobou jsem na nich ujížděl, ale nijak mi to nevadilo. Dneska byl na plánu Saw.
Klidně jsem upil a zadíval se na obrazovku. Nejspíš jsem včerejší sen neměl brát na lehkou váhu, jelikož když vedle vás někdo při jedné děsivější scéně zaječí a vy ho tam absolutně nečekáte, je to poměrně nebezpečné pro psychické zdraví.

Vystrčil jsem hlavu zpoza postele a zabodl pohled do blondýnka, který se na ní válel smíchy.
"Tohle se mi začíná líbit."
"Co tu k sakru děláš, vrať se zpět, odkud jsi přišel."
"To mě tak nerad vidíš?"
"Odmítám se bavit s přeludem," zamrčel jsem.
"Vždycky jsi byl tak tvrdohlavý," ušklíbl se, převrátil se na břicho a zamyšleně se na mě zadíval.
"Přestaň, víš, že ten pohled nesnáším."
"Zasloužíš si ho. Včerejšek jsi vůbec nevzal vážně, to, co si předvedl dneska… bylo i pod tvou úroveň."
"Jsi mrtvý, nemáš důvod mě soudit."
"Jsem tu, abych ti pomohl, a to hodlám udělat, tak pojď."
"Ne, nikam nejdu, co…" přivřel jsem oči, když se mi zase všechno rozmazalo a já se objevil u sebe v kanclu právě ve chvíli, kdy na sebe Austin vylil kafe a já na něho začal řvát.

"Proč jsi na něho křičel?"
"Proč? Totálně to podělali! Bylo to trapné, poškodilo to společnost!" rozhodil jsem rukama.
"Kdo to podělal?" nadzvedl obočí a zadíval se na mě.
"Já nevím, on nebo někdo jiný, není to jedno?"
"To teda není jedno. Vylil sis vztek na někom, kdo za to vůbec nemohl, kdo s tím neměl absolutně nic společného."
"Přišel mi do rány," cuknul jsem rameny a naštvaně si založil ruce na prsou. Co mi tu nějaký duch, i když byl mého bývalého, měl co kecat do života. Znovu jsem přivřel oči a otevřel je, až už se všechno uklidnilo, tentokrát byl v místnosti jen Austin a uklízel nepořádek po rozlitým kafe. Pootočil jsem hlavu ke dveřím, když do nich vešel Roy, další můj zaměstnanec.

"Jujda, to od tebe nebylo hezké, že jsi rozčílil šéfa a zrovna před Vánoci," ušklíbl se a založil si ruce na prsou.
"Nebyla to moje vina," zavrčel na něj, ale bylo jasně znát, že se přemáhá, aby nebrečel. Najednou mi ho bylo líto. "Ty jsi dělal celou tu akci a kontroloval sis to taky ty," vstal a vztekle sevřel ruce v pěst.
"Jo, to je možné, ale kartáč jsi dostal ty a taky tobě řekl, že to máš napravit. Takže… šťastné a veselé," ušklíbl se a odešel. Najednou mi bylo zle. Zle z toho, jak jsem byl nespravedlivý. Jak jsem se se zadostiučiněním posadil do křesla ve své kanceláři a spokojeně si pochvaloval nad tím, jak jsem si ulevil. Ulevil… ale na někom, kdo za nic nemohl.
Znovu jsem se zadíval ke dveřím, do kterých vešla Mária, čapla k Austinovi a začala mu pomáhat uklízet ten nepořádek.
"Měl by ses na to konečně vykašlat, Austi. Děláš pro něj první poslední a tomu ledovci se stejně ničím nezavděčíš," šeptla. "Podívej, jak ses kvůli němu vypracoval. Z poslíčka už ti zbývá jen krůček k tomu, abys tu dělal zástupce. A čeho jsi tím dosáhl, jen na tebe řve pro nic za nic."
"Já vím… ale aspoň jsem si polepšil. Můžu udělat Gitě hezké Vánoce a nemít strach, že se to projeví na nákladech její léčby,"
šeptl. Zasekl jsem se, absolutně jsem netušil, o co se tu jedná.
"Jak je na tom?"
"Špatně, tohle jsou nejspíš její poslední Vánoce a já… od včerejška jsem měl mít volno."
"Tak co tu děláš."
"Pracuju, co jiného mám dělat. Nemůžu si dovolit, aby mě vyhodil…"
šeptl, zvedl se a zamířil mi nejspíš pro nové kafe. Jen jsem přetočil pohled na Erica a nadzvedl obočí. Mlčel a já mohl jen nespokojeně zavrčet, když se okolí opět změnilo. Chvilku jsem absolutně netušil, kde jsme, teprve když jsem se rozhlédl a uviděl pár nemocničních přístrojů, pochopil jsem.

"Co tu děláme?"
"Chci ti ukázat, co jsi způsobil."
"Opakuješ se, už ti to někdy někdo řekl?"
"Tak proč se na to pořád ptáš?" nadzvedl Eric obočí a zamířil do rohu pokoje k nějaké holce, která si u ucha právě držela mobil. Neměla vlasy, byla příšerně hubená a pleť měla téměř jako průsvitný papír.

"Austi, kdy přijedeš?"
"Zlato, já nemůžu, strašně mě to mrzí, snažil jsem se, ale šéf mi toho moc naložil,"
zaslechl jsem Austinův hlas z telefonu.
"Slíbil jsi to."
"Já vím, promiň."
"Už jsi měl přijet včera."
"Já vím…"
Jeho hlas se zatřásl a já mohl jen hádat, jestli teď brečí nebo ne.
"Bojím se, Austi."
"Neboj, vynahradím ti to, slibuju."
"Už se ani nepostavím… jsem strašně unavená."
"Jsi statečná holka. Přijedu, co nejdřív budu moct, dobře? Uděláme si spolu hezký večer."
"Mám tě ráda."
"Já tebe taky… přijedu, slibuju."

"Nevěděl jsem to!" uhodil jsem na Erica.
"To tě ale neomlouvá. Austin tě slušně požádal o volno a v dostatečné době předem. A co jsi udělal ty. Hodil jsi na něj svoje povinnosti na poslední chvíli, seřval jsi ho jako fracka za něco, za co nemohl a ještě chceš, aby tě někdo omlouval?"
"Každý chce teď na svátky volno."
"Tak proč jim to schválně ničíš. Ty žádné svátky neslavíš, nenavštěvuješ svoji rodinu, klidně jsi to všechno mohl urovnat sám."
"Tak mi to měl říct, měl odejít. Volno domluvené měl!" vztekle jsem ho probodl pohledem.
"Jenže Austinovi na tobě tolik záleží, že ti to neodmítne. Má tě rád i přes tu tvou chladnou a nespravedlivou slupku, ale pamatuj si, že ani on nebude čekat navždy."
"On, on pořád jen on… a zeptal ses vůbec, co chci já?"
"Chceš, aby tě zase měl někdo rád, zase chceš zažít ty krásné chvíle, které jsi snažil se mnou, ale bráníš se tomu, protože se bojíš, že by to mohlo dopadnout stejně. Jsi prostě srab."
"To není pravda," zakroutil jsem hlavou.
"Je a ty se nepohneš dál, dokud si to nepřiznáš, Markusi…"
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 scify scify | Web | 22. prosince 2012 v 18:06 | Reagovat

to je jako konec xD omg xD 5 minut, twl xD na tohle čekám celých 24 hodin D mě jbene do 3 dílu xD ale nádherné xD

2 dasa dasa | 22. prosince 2012 v 18:47 | Reagovat

ach takyto koniec , teraz cakat kym bude pokracovanie

3 farmici farmici | 22. prosince 2012 v 19:34 | Reagovat

já se snad nedočkám zítřeka doufám, že se nám šéfík polepší.

4 keishatko keishatko | Web | 22. prosince 2012 v 20:06 | Reagovat

by som ho sfackala sakra, nech sa schopí inak ho sama pôjdem nakopať do tej jeho zadnice..šupom ďalší dielik inak ma trafí

5 barbor barbor | 22. prosince 2012 v 20:27 | Reagovat

mne je austina tak ľúto. keď to čítam, až mi je z toho do plaču. ako keby toho nemal dosť.

6 jana jana | E-mail | 22. prosince 2012 v 22:07 | Reagovat

super jsem zvedava jak se ted zachova k Austinovi :-)

7 katka katka | 22. prosince 2012 v 22:45 | Reagovat

řekla bych že je netvor ale to Erika tak miloval že ztratil srdce :-)

8 Suzu Suzu | 22. prosince 2012 v 23:06 | Reagovat

Já z toho málem bulím! A chytnu depku! Před Vánocema! Doufám, že to nějak napravíš! :D

9 Nade Nade | Web | 23. prosince 2012 v 22:03 | Reagovat

Je to čím dál lepší. Letím na další kousek. ;-)

10 Karin Karin | 24. prosince 2012 v 23:27 | Reagovat

Doufám že Markus dostane rozum a vše napravy. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama