Upozornění pro všechny návštěvníky! Na stránkách se budou objevovat články s homosexuální tématikou!
Koho to znechucuje, ať okamžitě opustí tyto stránky!

Vánoční duch 1/4

21. prosince 2012 v 19:45 | Minde |  *Bonusy a jednorázovky*
Vánoční duch - I. část

Ano, nejspíš to není moc originální námět, ale strašně se mi líbil a prostě jsem chtěla zkusit ho napsat.


Je to můj první vánoční dárek pro vás. Bude mít 4 části a ode dneška až do Štědrého dne tady každý den přibude jedna část. Nachystanou mám ještě jednu jednorázovku a doufám, že dopíšu ještě nějakou kapitolu, což bych chtěla přidat 24. prosince. Snad se mi to povede, držte mi pěstičky a užijte si tenhle kousek první vánoční povídky xD


(Markus)

Tiše jsem vydechl a vyťukal do počítače poslední slova. Konečně. Za tři dny jsou Vánoce a já měl pocit, že všichni se zbláznili. Velké firmy chtěly večírky, bohatí chtěli bankety a my se mohli posrat. No… výhoda v tom, že jsem byl šéf a mohl to hodit na ostatní. Pobral jsem stoh papírů, který se mi na stole nashromáždil a vyšel z kanclu.
"Zkontrolovat seznam hostů, doplňky, potvrdit rauty, hudbu jak živou, tak DJ a hlavně ať to odsýpá," hodil jsem to na stůl Austinovi - mladému klukovi, který se záhadným způsobem dostal na pozici organizátora, ale budiž. Dokud makal, neměl jsem nic proti.
"A-ale… mám mít už ode dneška volno," zadíval se na mě zmateně. Nadzvedl jsem obočí a přetočil se k němu.
"Teď tě potřebuju v práci, takže nějaké volno bude muset počkat."
"Ale…"
"Chceš snad něco říct?"
"Budou Vánoce…"
"Nějaký problém? Já myslel, že o tu práci stojíš, pokud ne, určitě si to vezme na starost někdo jiný," řekl jsem klidně. Jen jsem sledoval, jak Austin sklonil hlavu a pomalu si přitáhl papíry, co jsem mu hodil na stůl. Ušklíbl jsem se a klidně se vydal ke dveřím. Bylo fajn mít pod sebou lidi, kteří když jsem jim řekl, udělali nějakou práci za mě. Někdy jsem na to už fakt neměl nervy a po pravdě… nebavilo mě furt sedět v práci na prdeli, nebyl jsem workoholik. Rád jsem si někam zašel… do baru se pobavit, na koncert své oblíbené skupiny nebo třeba do posilky.

Vyšel jsem ven, nespokojeně jsem zamrčel a přitáhl si blíž kabát. Nesnášel jsem zimu, ani nevím proč, nejspíš od určitého období, kdy jsem nesnášel všechny a všechno. Postavil jsem se ke svému luxusnímu autu a zapálil si cigaretu. Byl to můj zlozvyk už od puberty, který jsem si vybudoval a nezbavil jsem se ho, vlastně jsem neměl ani snahu. Vyčítali mi to maximálně rodiče a ty jsem nějak nebral v potaz.
Klidně jsem potáhl a rozhlédl se po ulici. Jen jsem se ušklíbl na davy lidí hrnoucí se sem a tam do nejrůznějších obchodů s taškami plnými dárků a dalších podobných blbostí. Já to měl jednoduché. Já nekupoval žádné dárky. Vánoce jsem neslavil už nějakou dobu. Nebylo s kým a ani jsem neměl potřebu. Na co byly Vánoce, jen nějaké sentimentálnosti, svátky pohody, klidu a lásky na kterou už jsem dlouho nevěřil.

Naposled jsem potáhl z cigarety, udusil ji podpatkem ve sněhu a nasedl do auta. Klidně jsem vycouval a zamířil domů. Už jsem se těšil, až sednu na gauč k televizi a pustím si tam nějaký akční film nebo horor. Na normální programy se teď nedalo dívat. Byla to samá vánoční přeslazená pohádka a to mi neskutečně lezlo krkem.
Zamrčel jsem, když jsem se dostal do zácpy, což ještě víc posílilo můj současný názor, že nesnáším Vánoce. Každý jen někam spěchal, honil se za dárky pro příbuzné, aby jim na pět minut udělal radost a druhý den mu stejně bodli dýku do zad. Nechápal jsem ten zvyk. Radost mohla mít tak děcka.

Obvykle desetiminutová cesta z práce se protáhla skoro na hodinu, což mi náladu moc nezlepšilo. Zabouchl jsem za sebou dveře, odhodil kabát, odkopl boty a zamířil rovnou do sprchy.
Horká voda mě alespoň na chvilku uklidnila a uvolnila ztuhlé svaly z celodenního sezení u počítače. Někdy jsem tu práci nesnášel, ale někdy jsem byl rád… že vlastně skoro nic dělat nemusím. Občas něco zařídit, seřvat pár lidí a bylo mi fajn.
Spokojeně jsem zavřel kohoutek s vodou, usušit se, oblékl si volné kalhoty, nátělník, v obýváku zapnul televizi a zamířil do kuchyně udělat si něco na večeři. Na něco složitého byly dnes moje nervy až moc poškozené, takže jen tři obložené rohlíky, do kterých jsem narval všechno, co jsem v lednici našel, k tomu krabici džusu a spokojeně jsem se svalil na gauč k televizi.

"Nikdy nepochopím, jak to můžeš jíst, já bych se z toho tak akorát posral." Trhl jsem sebou a prudce se otočil na křeslo, ve kterém se rozvaloval pohledný blondýn a sledoval mě s poťouchlým výrazem ve tváři. Možná jsem i vykřikl, tím už si nejsem jistý, ale určitě jsem rozlil ten džus, kdo by se v mém případě divil, toho kluka jsem znal, jediný problém byl v tom… že Eric už byl 5 let mrtvý.
"Co… co… ne, tohle je jen nějaká halucinace… z přepracování," zavřel jsem oči a promnul si spánky.
"Z přepracování? Nechtěj mě rozesmát," zasmál se Eric a mně z toho přejel mráz po zádech.
"Co tu děláš, jsi přece…"
"Mrtvý? Jo, já vím, připomínat mi to nemusíš," ušklíbl se. "A co tu dělám? Řekněme, že už jsem se na tebe fakt nemohl dívat."
Jen jsem na něj hleděl neschopen slova. Nemohl jsem tomu uvěřit. Musel to být sen, jen nějaký děsivý sen.
"Nekoukej na mě jako na nějakého zombíka, vypadám pořád stejně a v těchto kalhotách jsem se ti vždycky líbil."
"Fajn, budu dělat, že tohle je skutečnost…"
"Ale tohle je skutečnost."
"Nemůže být, jsi mrtvý."
"Taky tu nejsem napořád," ušklíbl se. Zhluboka jsem se nadechl. Tohle byla blbost, zbláznil jsem se, mluvím tu se svým mrtvým přítelem. Cukl jsem sebou, když se posadil vedle mě.
"Markusi, vím, že je těžké, tomu uvěřit, ale zkus tomu věřit aspoň na chvilku. Nejsem tu napořád, jen ti chci pomoct."
"Pomoct? A s čím," zamrčel jsem nespokojeně. Nesnášel jsem věci, kterým jsem nerozuměl a tohle jsem těžce nedával.
"Ukázat ti, jak si ničíš svůj život."
"Můj život je naprosto v klidu."
"Markusi… změnil ses. A pár lidí okolo tebe trpí… budu tu s tebou teď tři noci a ukážu ti pár věcí, o kterých bys měl vědět. Podívám se s tebou na tvoji minulost, přítomnost i budoucnost."
"A co když nechci," zamrčel jsem.
"V tomhle ty nerozhoduješ, Marku," pousmál se a zadíval se na hodiny. "Je čas," lehce se dotknul mého ramene a mně se všechno rozplynulo. Musel jsem hodně mrkat, než se všechno vrátilo do původního stavu, jen jsem nebyl doma, ale v práci ve své kanceláři.
"Co to…"
"Sleduj," zakroutil hlavou a zaměřil se na dveře, na které se zakrátko ozvalo zaklepání. Přetočil jsem k nim pohled a zadíval se na mladého kluka. První mi nedocvaklo, kdo to je, teprve po chvíli jsem v uniformě poslíčka poznal Austina. Bylo to už dávno, co ji měl naposled na sobě, zapracoval a dostal se na svou současnou pozici.
"Vaše pošta, pane Benette," usmál se a položil na stůl pár obálek.
"Jo, díky," pousmála se moje mladší kopie a sáhla po nich.
"Říkal jsem si… mám lístky na koncert Nickelback, nešel byste?" Zamyslel jsem se, už jsem si ani nepamatoval, co jsem mu odpověděl, ale vzápětí jsem se to dozvěděl.
"Austine, asi by nebylo vhodné, aby se šéf prestižní firmy někde producíroval s poslíčkem." Jen jsem si všiml, jak se mu v očích zaleskl smutek. Bylo mi ho najednou… líto.
"Pochop, přeci jen je to jiná kategorie."
"Jistě, omlouvám se, že jsem rušil,"
pousmál se nuceně a zamířil ke dveřím. Moje mladší kopie se znovu vrátila k práci a dál ho ignorovala, jako by nic ani neřekl.

"To bylo docela kruté, co říkáš," zadíval se na mě Eric.
"Byla to pravda, vždyť by se mi vysmáli," ušklíbl jsem se.
"Jsi idiot, víš to? Pamatuješ si, jak ses ožral po mé smrti?"
"A který zátah myslíš."
"Ten poslední, po kterém jsi se konečně trochu zbrchal."
"Ne, nejspíš ne…" Cuknul jsem rameny. Nemůžu si pamatovat každou akci, na které jsem se složil a už vůbec ne akce pořádané před pěti lety. Jen jsem znovu zamrkal, když se mi všechno rozmlžilo a po usilovném mrkání jsme se objevili opět někde jinde. V nějakém baru. Hučelo to tam jako v úle a skoro nebylo slyšet vlastního slova. Chvilku jsem se v tom ruchu pokoušel zorientovat, než se Eric začal prodírat lidmi někam k boxům. Nespokojeně jsem zamrčel a zamířil za ním, nechtělo se mi, ale co jsem měl dělat.
Austina jsem poznal na první pohled, v normálním oblečení vypadal víc jako teď, ale když jsem si uvědomil, kdo je osoba, kterou objímá, zasekl jsem se. Tuhle epizodu svého života jsem si vůbec nepamatoval. Jen jsem sledoval, jak ho objímám, vyprávím mu celou svoji životní story, jak se Eric zabil… Mlčky jsem sledoval, jak na mě mluví, povídá si se mnou a nenásilným způsobem se snaží povzbudit mě, abych znovu začal žít, protože tohle mi Erica nevrátí.

"Nepamatuješ se, co?" Na to jsem mlčel a myslím, že to byla dostatečná odpověď.
"Pak se asi nepamatuješ ani na to, že jsi s ním strávil celou noc. Sice jsi byl pod parou, a protože jsi doma pak dopil ještě poslední láhev vodky, tak si nic nepamatuješ… nebo nechceš. Ale fakt je, že Austin ti z toho srabu pomohl. Byl trpělivý, když se ti motal jazyk, poslouchal tě, i když jsi úplně odbočil od tématu a mluvil jsi o počasí, protože věděl, že se musíš vypovídat. Zamiloval se do tebe a doufal, že když ti dá čas, mohl bys mu lásku opětovat. Proto tě zval na ten koncert, na který jsi nakonec šel… ale s někým jiným."
Chytil jsem se za oči, když se mi opět všechno rozmlžilo. Tentokrát jsem se objevil na ulici, kde proudili lidé směrem k opodál stojícímu pódiu. Okolo hlásaly rozvěšené plakáty koncert skupiny Nickelback. A když jsem se pořádně rozhlédl, zahlédl jsem opět svoji o něco mladší kopii, jak se vesele baví s Brianem, naším účetním.
"Poslíček a účetní… to není zas tak velký rozdíl. Vlastně je a to v tom, že Brian je firemní kurvička."
"Byl to jen koncert."
"Ano, byl to jen koncert, ale pro někoho třeba ne," ukázal k opodál stojící postavě. Musel jsem chvilku ostřit, abych v přítmí rozeznal Austina. Chvilku sledoval, jak se bavím s Brianem, než se zklamaně otočil a odešel.
"Život není procházka růžovým sadem, ne každý vždycky dostane to, co chce."
"Markusi, přestaň si lhát, Austin se ti vždycky líbil, vždycky ses na něj usmál, i když jsi měl špatnou náladu. Jen tvoje povaha a tvoje umíněnost ho vždycky odmítla. Pořád máš čas pár věcí udělat jinak, využij je…"
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sung Sung | 21. prosince 2012 v 20:19 | Reagovat

Těším se na pokračování!

2 Suzu Suzu | 21. prosince 2012 v 20:31 | Reagovat

Promiň, že jsem už pár měsíců nekomentovala. :( Teď o vánočních prázdninách ti to vynahradím!^^
Jů!!! Tuhle pohádku znám! Jakže se jen jmenovala...? Uch... No, pouštěli jsme si ji minulý rok na ájině... xDD
Chudáček Austin. :(( Je mi ho tak líto. Ale ty to takhle nenecháš, že? :-D

Hele, tak mě napadlo, nechceš něco sepsat i na další pohádky a udělat z toho cyklus? To by bylo suprový! :-D

3 keishatko keishatko | Web | 21. prosince 2012 v 20:36 | Reagovat

sľubne sa to začína, teším sa na pokračovanie

4 scify scify | Web | 21. prosince 2012 v 20:40 | Reagovat

bádhera, ale tak xd to už víš, jak jsem ti to psala na icq, nikdy nepochopím, jak můžeš tak nádherně psát xD

5 Minde Minde | 21. prosince 2012 v 20:41 | Reagovat

[2]:je to na motivy Christmas carol :) Pohádky? jak přesně to myslíš xD

6 Helena Helena | 21. prosince 2012 v 21:29 | Reagovat

Wow :-) vypadá to dobře :-)

7 katka katka | 21. prosince 2012 v 22:12 | Reagovat

no snad ho to probere když tak mu vždycky mužou nakopat prdel už se těším na další poličťování :-D  :-D

8 barbor barbor | 21. prosince 2012 v 22:21 | Reagovat

začína to veľmi zaujímavo. som zvedavá, ako ešte ublížil nevedomky austinovi

9 dasa dasa | 21. prosince 2012 v 22:49 | Reagovat

je tovelmi dobre sa tesim na pokracovanie :-D

10 Suzu Suzu | 22. prosince 2012 v 8:08 | Reagovat

[5]:Jo, no jo. :D
No, třeba parodii na Sněhurku, Šipkovou růženku, Karkulku,  dále Mořská víla, Popelka, Paleček, Jeníček a Mařenka (a byl by to ten Mařenka. :D), Zlatovláska a já nevím co ještě, ale udělala bys z nich kluky. :-D
Třeba Paleček (to už kluk je xD): Nebylo by to přesně podle pohádky, že ho jeho otec prodá nějakému kupci, ale třeba že bude malý (nízký) a jeho rodina bude chudá a k nim domů najednou přijde nějaký podnikatel, který mu nabídne nějakou zvláštní praci. Nebo něco takového... Neber to doslovně. xDDD

11 Minde Minde | 22. prosince 2012 v 9:43 | Reagovat

[10]: zajímavý nápad xD budu o tom přemýšlet xD

12 Katy-chan Katy-chan | Web | 22. prosince 2012 v 12:16 | Reagovat

To téma se mi líbí!!!
Těším se na další díl!!!!

13 jana jana | E-mail | 22. prosince 2012 v 13:33 | Reagovat

zajimave uz se tesim na pokracovani :-)

14 Kik Kik | Web | 22. prosince 2012 v 15:24 | Reagovat

To je strašný idiot, chlapec... dúfam že mu Eric vráti rozum, aj keď je mŕtvy. Ľutujem ho, pretože ho Ericova smrť musela poznačiť, taktiež nemusí odmietať Austina, možno sa bojí, že sa zamiluje a Austinovi sa stane niečo podobné, čo Ericovi nechám sa prekvapiť :)

15 farmici farmici | 22. prosince 2012 v 17:23 | Reagovat

Moc pěkné těším se na pokračování

16 Suzu Suzu | 22. prosince 2012 v 22:47 | Reagovat

[11]: Super!^^

17 Nade Nade | Web | 23. prosince 2012 v 21:41 | Reagovat

Jééé, no a co, že je to trochu ohrané téma. Mně se to moc líbí. Asi jsem sentimentální, ale napravení hříšníci jsou děsně sexy, ne? :-D

18 Karin Karin | 24. prosince 2012 v 0:55 | Reagovat

Markus je pěknej snob potřeboval by za vyučenou. :D

19 Lizzie Lizzie | 21. prosince 2015 v 21:48 | Reagovat

Asi začnu novou tradici 0:o) Každý rok si todle krásné dílko přečíst :-)
PS: Doufám, že letos se můžu tak těšit na nějaký speciálek *_*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama