Upozornění pro všechny návštěvníky! Na stránkách se budou objevovat články s homosexuální tématikou!
Koho to znechucuje, ať okamžitě opustí tyto stránky!

Patnáctá kapitola TS

24. prosince 2012 v 12:28 | Minde |  > Top secret
Patnáctá kapitola


V dnešní kapitolce bude menší převrat a snad se to trošku začne hýbat xD




Věnováno: barbor, Sungie, keishatku, Stify, katce, Myšce, Heleně, Karin, Kik, sisi/stenar, J@jik, Terry, Nade, alexis a Zuzu. Děkuju, vaše ohlasy mi moc pomáhají!


(Darren)

Mlčky jsem koukal z okna a přemýšlel. Tohle už mi začínalo lézt na mozek. Chvilkami jsem si připadal, jako bych se znovu ocitl v genetickém ústavu, znovu zavřený mezi čtyřmi stěnami jako nějaký vězeň. Nesmět se odtamtud pohnout. A tohle jsem já nesnášel. Bezbrannost, neschopnost podřizovat se něčím rozkazům, něčím pokynům. Chtěl jsem svobodu, chtěl jsem se konečně rozhodovat jen sám za sebe, nebrat na nikoho ohledy, mít svůj život, do kterého mi nikdo nebude kecat.

Konečky prstů jsem přejel po chladné okenní tabulce. Nedalo se to tady vydržet. Já potřeboval vzduch ne jen zdi okolo sebe. Bez rozmýšlení jsem otevřel okno, přehodil nohy před okenní rám a vyskočil ven. Zhluboka jsem se nadechl a vydal se do nočních ulic. Bylo mi jedno kam, prostě jsem šel. Potřeboval jsem aspoň na chvilku mít pocit, že jsem volný, že si můžu dělat, co chci.

Mlčky jsem kráčel po chodníku a přemýšlel. Nad tím, co se dnes stalo, co se stalo, mezi Fredym a mnou. Naštval mě, neskutečně mě vytočil a pak, když byl tak blízko, cítil jsem horkost jeho těla, slyšel jsem jeho zrychlený dech a bušící srdce a to všechno ve mně zanechalo tolik rozporuplných pocitů. Přestal jsem se ovládat. Touha natisknout se na jeho rty, na jeho tělo a vzít si ho klidně násilím převládla. Drancoval jsem mu ústa, hrubě jsem se mu do nich dobýval a líbilo se mi to. Zatraceně se mi to líbilo. Líbilo se mi, když mi stejně horlivě všechno oplácel. Nedokázal jsem ten pocit popsat, snad jen jako… touha.
Vztekle jsem kopl do zídky a pak se na ni i posadil. Nechápal jsem se. Nesnášel jsem ho, vadil mi a teď jsem přemýšlel nad tím, jak úzký by mohl být, jak hlasitě by sténal, kdybych si vzal jeho tělíčko se vším všudy. Jak by u toho vypadal a prohýbal se.

Tiše jsem zavrčel, když jsem v dlani rozdrtil kousek zídky. Zvedl jsem se, zabořil ruce do kapes a pomalu se vydal dál. Nechápal jsem, proč mě fyzicky tak přitahoval. Možná, že jsem dlouho nikoho jiného neviděl a jít do Morrise? Ne, díky. I když jsem byl monstrum, na staré dědky jsem fakt nebyl. Líbilo se mi mladé pružné tělo. Vztekle jsem kopl do kamínku, chtěl jsem myslet na něco jiného, snažil jsem se, ale nešlo to.

(Fredy)

Se zkříženýma nohama jsem seděl na posteli a pořád sledoval obrazovku notebooku. Začínal jsem být posedlý touhou se do něj dostat a věděl jsem… tušil jsem, že už jsem blízko. Nemohl jsem to teď vzdát.
Mlčky jsem hypnotizoval načítání programů a souborů, které už mi několikrát lehlo, ale tentokrát, tentokrát jsem se nakonec vítězoslavně usmál. Byl jsem tam. Dostal jsem se dovnitř. Najednou jsem v těle ucítil nový příval sil. Byl jsem vyčerpaný neustálým hledění do písmenek, číslic a také z čekání, ale to, že jsem dospěl k výsledku, mě teď nedonutilo to vypnout a jít spát. Během chvilky jsem tam změnil heslo a teprve pak si prohlédl soubory na ploše. Jako všechno, i soubory měla matka systematicky roztříděné, proto jsem názvy jako Experiment1, Experiment2 jen přelétl očima. Pohled se mi zastavil až za složce ´Projekt Top secret´. Přejel jsem na složku myší a dvakrát klikl. Zavrčel jsem, když se objevilo další okno a chtělo po mně heslo. Teď už jsem si byl jistý tím, že projekt Top secret je Darrenův případ. Co jiného mohla mít takhle zabezpečeno?
Tohle už naštěstí nebylo tak složitě zaheslované a během chvilky se mi podařilo do složky dostat. Po pravdě… zaváhal jsem. Měl jsem vzbudit Morrise, který už spal nebo jít za Darrenem? Přeci jen… byla to jeho složka, ale… momentálně mi dělalo problém za ním sám dojít. Pořád jsem nechápal, co se mezi námi odpoledne stalo, a bál jsem se, že by se to mohlo stát znovu a že bych nic nenamítal.

Nadechl jsem se a začal složkou projíždět. Nevěděl jsem, do čeho se podívat dřív. Do nějakých záznamů? Do kterých… Nakonec se mi pohled zastavil na ikonce, které znázorňovalo video. Zaváhal jsem jen na okamžik, než jsem to spustil.
Viděl jsem obrovskou místnost, stěny vypadaly jakoby z oceli a když jsem přimhouřil oči, jako bych v nich zahlédl prohlubně. Už tohle samo o sobě se mi nelíbilo a nahánělo mi to husí kůži. Cítil jsem, jak mi rychleji začalo bušit srdce. Bál jsem se? Že to, o čem jsem slyšel, se teď jen potvrdí a že to bude ještě horší, než jsem si představoval? Ano, bál jsem se.
Zaměřil jsem pozornost na postavu, kterou v řetězech vtáhli do místnosti. Nepochyboval jsem o tom, kdo to je, věděl jsem to. Nevěřícně jsem sledoval, jak ho připoutali k velkým železným kruhům. Měl jsem tendenci to okamžitě zavřít, ale nedokázal jsem to.
Přikryl jsem si rukou ústa, když se objevila matka a bezcitně ho střelila do nohy, do ramene a i do břicha. Při každém výstřelu jsem sebou trhl, a když jsem si uvědomil, že ke všemu ještě do řetězů pouštějí elektrický proud, bylo mi zle. Tohle nebylo lidské, tohle zacházení snad ani nemohl mít na svědomí člověk a ono… ono to měla na svědomí žena, kterou jsem obdivoval, kterou jsem se naučil oslovovat mami.
Cítil jsem, jak mi po tváři stékají slzy a nemohl jsem to zastavit. Takhle se nikdo neměl chovat ke zvířatům natož k člověku. Tiše jsem vzlykl a rázně to video vypnul. Nemohl jsem to sledovat. Vadilo mi, když někdo uhodil psa a to, co provedli Darrenovi, jsem nedokázal pochopit.

Mlčky jsem se zadíval na zbytek složky. Bál jsem se otevřít něco jiného. Bál jsem se dozvědět se, co všechno projekt Top secret skrývá.

"Tohle bych mohl považovat za narušení soukromí," ozval se ode dveří hlas. Trhl jsem sebou a otočil se. Darren se opíral o futra dveří a sledoval mě nečitelným pohledem. Zamračil jsem se a otřel si tváře, což na jeho rtech vyvolalo úšklebek.
"Myslel sis, že to všechno byly jen výmysly? Zklamání, co?" uchechtl se a přešel ke mně. "Když dovolíš, tohle si vezmu," natáhl ruku k notebooku. Zamračil jsem se, zaklapl ho a odstranil z jeho dosahu.
"Nemysli si, že si ho jen tak vezmeš a zmizíš."
"Přesně to si myslím, skrčku. Ne že by mě zajímala tvoje psychická stránka po shlédnutí jednoho videa, to vůbec, ale přesto bych řekl, že tohle jsou osobní věci a ty mi do nich nebudeš rejt," zavrčel a znovu se natáhl po počítači. Odstrčil jsem ho a postavil se před něj.
"Sral jsem se s tím kvůli jedné věci. Dozvědět se, co s tebou mám společného a ty mi nebudeš bránit v tom, abych se dozvěděl, co se tu děje," zavrčel jsem.
"My dva nemáme společného vůbec nic," odsekl. Zhluboka jsem se nadechl, tohle jsem potřeboval vyřešit v klidu a ne křikem a hádkou. Z části proto, že jsem se bál následků, naše poslední hádka nedopadla právě podle mého očekávání.
"Dobře, uděláme dohodu… zadám příkaz, který začne vyhledávat ve složkách a souborech moje a tvoje jméno. Pokud se obě objeví ve stejné složce nebo dokumentu, budeme mít oba stejné právo se na to podívat." Jen si odfrkl, ale nakonec se na mě zadíval.
"A když ten tvůj příkaz žádnou shodu nenajde?"
"Pak mi můžeš poděkovat, že jsem se ti do toho krámu dostal a sežrat si ho," zavrčel jsem. Vytáčel mě, pořád mě vytáčel.
"Fajn, čekám," opřel se o stěnu a založil si ruce na prsou. Zamračil jsem se, nelíbilo se mi, že je tak blízko, ale co jiného jsem mohl dělat. Nesměl jsem dát najevo svůj strach, svoji nervozitu z něj.

Znovu jsem otevřel notebook, zadal do příkazového řádku pár příkazů a nakonec nechal program, aby prohledal veškeré složky a soubory, které by mohly obsahovat moje a Darrenovo jméno.
"Bude to chvilku trvat," šeptl jsem. Jo, jak už jsem si stihl všimnout, matka tu měla širokou sbírku nejrůznějších záznamů, dat a raději jsem nechtěl vědět čeho ještě.
Mlčky jsem sledoval, jak program prohledává všechny dokumenty a lehce mezi prsty třel cíp deky. Netušil jsem, z čeho mám být nervózní vím, jestli z Darrenovi přítomnosti nebo z toho, co ten počítač najde nebo nenajde.

Polkl jsem, když vyskočil jeden soubor a hned za ním druhý. Netrvalo dlouho a seznam se začal prodlužovat. Polkl jsem. Něco tady bylo, něco společného jsme měli. Matka musela mít důvod, proč adoptovali právě mě, a já se začínal bát odpovědi.
Pomalu jsem stočil pohled k Darrenovi, který se pořád zády opíral o stěnu. Sledoval mě tím svým nečitelným pohledem a já opět netušil, co si myslet. Jedno jsem ale věděl. Tohle už ignorovat nemohl.

V příští kapitole:
"Budeš do toho hledět ještě dlouho…"
"Můžeš přeskočit ty blbosti a dostat se přímo k věci?"
"Ani mě nehne a přestaň mi rozkazovat…"
"Slzy, jak byla moje maminka bezcitná, ode mě nečekej…"
"Konečně ti to došlo…"
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Clowers Clowers | 24. prosince 2012 v 12:47 | Reagovat

Jéj takhle nás napínat, děkuji moc ;)

2 scify scify | Web | 24. prosince 2012 v 12:51 | Reagovat

jako co to je? xD kde je pokráčko, Minde neštvi mě, xD já snad k tobě fakt pojedu, vím kde bydlíš a ber to jako vyhrožování, proběhnu chodbou, po schodech, k tobě do pokoje, nb a přečtu si pokráčko, pak zajdeme do brodu... do té pizzérky xD xD aby se neřeklo xD ale jinak nádhera, ti dva jsou jak jing a jang, nesnáší se, ale nemůžou bez sebe žít...

3 Helena Helena | 24. prosince 2012 v 13:22 | Reagovat

Zase další kapča, co mě vyrazila dech O_O.
A jinak pochybuju, že zrovna moje ohlasy Ti pomáhají :D, protože občas nevím jak se v komentářích vyjádřit (a někdy su tak mimo, že ani nevím, co napsat :D) a tak to vypadá, že mám IQ 0 :D. Nechcu, aby pořád byly stejný, ale stejně takový jsou :D. Akorát se snažím, aby bylo vidět, že máš o čtenáře víc :-).
Každopádně Tvoje povídky, byly (a jsou) opravu nádherným vánočním dárkem :-).

4 Sungie Sungie | 24. prosince 2012 v 13:33 | Reagovat

Těším se na pokračování!
A moooooooc děkuju za tolik vánočních povídkových dárků, jsi poklad :-)

5 Myška Myška | 24. prosince 2012 v 15:10 | Reagovat

Bomba!!! Tuhle povídku jsem si úplně zamilovala. :-D Vždy když se tu objeví, úplně se třesu nadšením. Asi se přesouvá na pozici číslo 1. :D  8-)
Hrozně moc se těším na další díl! :-D

6 J@jik J@jik | 24. prosince 2012 v 23:54 | Reagovat

Aaaa, ten Darren je na Fredyho zlý :D ale já tu povídku miluju xD rychle, rychle dalšíííí díl :D :D

7 Karin Karin | 25. prosince 2012 v 12:19 | Reagovat

Jejku oni se nemáj rádi,ale ono je to ¨přejde jen jsem zvědává co se o sobě dozvědi. :-P  :-)

8 Kik Kik | Web | 25. prosince 2012 v 12:37 | Reagovat

Nieeeeeeeee toto som nečakala, skutočne si ma prekvapila...:O čo môžu mať spoločné? Ja to  chcem všetko vedieť!"!! :D

9 barbor barbor | 25. prosince 2012 v 17:54 | Reagovat

tak to som zvedavá, čo ich spája. kto vie, čo to môže byť. hmmm. a čo ešte ten jeho brat? toľko otázok

10 sisi/ctenar sisi/ctenar | 25. prosince 2012 v 18:06 | Reagovat

nééééé :D

11 Terry Terry | 25. prosince 2012 v 20:56 | Reagovat

Co asi zjistí? Wow, takhle to ukončit... asi umřu nedočkavostí :)

12 keishatko keishatko | Web | 27. prosince 2012 v 6:49 | Reagovat

sakra ani som nedýchala keď som tento diel čítala...už sa neviem dočkať pokračovania....tá matka umrela veľmi rýchlo, mrcha jedna

13 katka katka | 27. prosince 2012 v 17:16 | Reagovat

to musel být pro něho šok když to viděl , přece slyšet a vidčt je rozdíl :-)

14 Nade Nade | Web | 29. prosince 2012 v 21:54 | Reagovat

Konečně se dostali dovnitř! Jsem strašně zvědavá, jaká je mezi nima spojitost.
Moc se těším na pokračování. ;-)

15 Fanynka12 Fanynka12 | 1. ledna 2013 v 17:09 | Reagovat

No tak to jsme zvědavá,c o se tam dozvědí :-) prosím prosím další kapitolku co nejrychleji ;-)

16 alexis alexis | 2. ledna 2013 v 1:44 | Reagovat

Sakriš, ja chcem vedieť viaaaaac!!!!!!!!!!!!! Prečo si to takto blbo usekla? :-? Co tí dvaja môžu mať spoločného?
Milujem keď Darren opisuje svoje pocity, je to úplne super, milujem túto postavičku :-D Pjosím, pjosím, rýchlo dalšiu úžasnú kapču :-)

17 Zuzu Zuzu | Web | 20. ledna 2013 v 16:33 | Reagovat

Aaaaa já chci vědět, co mají společnýho, Darren bude asi hodně překvapenej :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama