Upozornění pro všechny návštěvníky! Na stránkách se budou objevovat články s homosexuální tématikou!
Koho to znechucuje, ať okamžitě opustí tyto stránky!

6. kapitola FL

24. prosince 2012 v 12:27 | Minde |  > Forbidden love
6. kapitola


Sirius si poroučet nenechá a někdy se mu to může vymstít xD




Věnováno: Stify, Luczaidě, Sungie, barbor, Kik, janě, katce, Myšce, Karin, Nade, alexis a Terry. Děkuju vám!!!


(Sirius)

Naposled jsem toho kluka probodl pohledem, otočil se a zamířil zpět do svého pokoje. Nechtěl jsem si přiznat, že měl částečně pravdu, ano, bránil jsem se, nechtěl jsem pomoct, ale měl jsem jeden dobrý důvod. Já už nevěřil lidem. Po tom, co vás zklame osoba, pro kterou byste udělali cokoliv, co vás zklame člověk, kterému jsme věřili nejvíc ze všech, dokonce co se na vás vykašle vlastní rodina, už se to stane problémem. A věřit klukovi, kterého znám 24 hodin? To nebyl šálek pro mě.
Lehl jsem do postele a zavřel oči. Přál jsem si, abych konečně splatil všechny dluhy, mohl odtud vypadnout, vypadnout od lidí, kteří mi byli silně proti srsti. Nechtěl jsem s tím mít nic společného, ale nic jiného mi nezbývalo. Musel jsem to tady nějak odklepat. Pár měsíců a zmizím, někam pryč, kamkoliv… začít znovu žít. To bylo to, co jsem chtěl.

(Alberto)

Mlčky jsem stál u okna, svíral v prstech cigaretu a čekal na Caseyho. Vytočil mě. Nechápal jsem, o co mu šlo. Jasně jsme si mezi sebou určili pravidla a on je teď porušoval. Záměrně je porušoval před většinou osazenstva domu a to mě vytáčelo nejvíc.
Típl jsem a otočil se ke Caseymu, který vešel do místnosti.
"Můžeš mi vysvětlit, co to mělo znamenat?" zavrčel jsem ne právě přátelsky.
"Co myslíš? Snad to, že jsem Siriovi nabídl prohlídku baráku?"
"Nevypadalo to jen jako prohlídka, docela živě jste se bavili."
"No a? Asi nemá strach se mnou promluvit jako ti ostatní srabi," zavrčel, což mě začínalo ještě víc vytáčet.
"Jasně jsme si snad určili pravidla, ne? Jsi můj."
"Že s tebou šukám, neznamená, že jsem tvůj majetek."
"Jsi můj přítel!" štěkl jsem.
"To nepopírám, ale ani to neznamená, že se mnou můžeš zametat, jak chceš. Jediný, kdo tu se mnou v tomhle baráku mluví, jsi ty a stará kuchařka, protože ostatní se bojí, že jim po jednom slově střelíš do hlavy kulku. Já jsem taky člověk, potřebuju si občas s někým pokecat."
"Máš tu snad mě."
"Vždyť tě většinu času ani nezajímají moje názory. Když si chci jen tak nezávazně pokecat o blbinách, vždycky mě odbudeš tím, že na takové kraviny nemáš čas!"
"To neznamená, že se musíš bavit s ním. Nevěřím mu!"
"A jak na něj mám asi dávat pozor, když na mě řveš hned, jakmile s ním prohodím pár slov, to už si tak trošku nedomyslel, co?"
"Takhle se mnou mluvit nebudeš!"
"Musím, když nedokážeš pochopit banalitu. Nic s ním nemám, nesnáší mě. Nesnáší to tady, z nás nebudou ani kámoši, tak mě nech dělat to, co jsi mi zadal podle mě, srozuměno?" zavrčel a probodl mě vzteklým pohledem. Zamračeně jsem ho sledoval, ale musel jsem uznat, že v něčem měl pravdu. Potřeboval jsem toho chlápka mít neustále na očích, a pokud to mělo znamenat, že s ním Casey občas prohodí pár slov, musel jsem to překousnout.
"Fajn, ale zjistím něco, co se mi nebude líbit, odskáčeš si to."
"Jak jinak. Ty to jiným způsobem řešit neumíš," odsekl a zmizel za dveřmi koupelny. To bylo nejspíš jeho jediné štěstí, kdyby tu zůstal, neručil jsem za sebe a za to, že by nejspíš schytal ránu. Shodil jsem ze sebe oblečení a zalezl do postele. Potřeboval jsem se uklidnit a spánek mi občas pomáhal.

***

(Sirius)

Když jsem ráno otevřel oči, neměl jsem o moc lepší náladu. Mlčky jsem se rozhlédl okolo sebe a povzdechl si. Luxusní klec, tak jsem tomu začal říkat já. Po pravdě… docela mi chyběl ten sotva zařízený byt, tam jsem byl aspoň sám sebou, tam mi nikdo neříkal, co mám udělat. Začal jsem pochybovat, že jsem se rozhodl správně, ale už jsem s tím nemohl nic dělat, prostě to jen přečkat.
Vylezl jsem z postele a oblékl se. Potřeboval jsem ven, na vzduch, trochu se projít po městě, dělat cokoliv jiného než být tady a užírat se svým zkurveným životem.

Vyšel jsem z pokoje a po paměti zamířil dolů k východu. Nebyl jsem si jistý, jestli jdu správným směrem, ale tak času jsem měl dost, nikam jsem nespěchal a nepředpokládal jsem, že Alberto bude chtít vařit pervitin každý den.
Dvakrát jsem se sice musel vrátit, jelikož mi každá chodba připadala naprosto stejná a dostal jsem se pak do slepé uličky, ale nakonec jsem se dostal do vstupní haly. Tiše jsem vydechl a vyšel ven. Konečně vzduch, normální vzduch neprosycený vším tím napětím, strachem a nepřátelstvím.

"Kam si myslíš, že jdeš, nováčku?"
"Kam asi, projít se," odsekl jsem nějakému chlápkovi, který tu dělal něco jako… ochranku?
"To těžko, vrať se do domu a nebudeme z toho dělat kovbojku."
"Kdo tu dělá kovbojku? Maximálně tak ty, chci se jen projít," zavrčel jsem a obešel ho. Zamračil jsem se, když se přede mě postavil další chlap.
"Vrať se, nedělej si tu problémy."
"Chci se jen projít."
"To bude muset počkat."
"Ne, je to akutní," drze jsem ho obešel a prostě se rozešel pryč. Odmítal jsem tu někomu dělat debila, nebyl jsem vězeň, abych se odtud nemusel hnout.
Cukl jsem sebou, když mi jeden z nich zkroutil ruce za záda.
"Co si to dovolujete, to snad nemůžu jít ani ven?"
"Dovolil ti to snad někdo?"
"Jsem tu snad ve vězení?" štěkl jsem a trhl sebou ve snaze se osvobodit.
"Říkej si tomu, jak chceš, ale tohle by sis měl zapamatovat," napřáhl se a udeřil mě pěstí do břicha. Ztěžka jsem hekl a ohnul se bolestí, to už mi ale jeho pěst přistála i v obličeji a pak znovu.

"Co si myslíte, že děláte, pusťte ho," ozvalo se nepříjemné zavrčení. "Nerozuměli jste snad?"
Jen jsem ucítil, jak sevření povolilo. Promnul jsem si zápěstí a setřel z koutku pramínek krve.
"Tak dozvím se, co se tu stalo?"
"Chtěl opustit pozemky."
"A to jste ho museli zmlátit?"
"Nic jiného se nenabízelo, je to jen namyšlený frajer, co si myslí, že může všechno, lekci si zasloužil."
"Víte co, raději zmizte," zavrčel. Zhluboka jsem se nadechl a zadíval se na Caseyho.
"Neprosil jsem se tě o pomoc," zavrčel jsem. Pokud si myslel, že po tohle s ním začnu kamarádit, pletl se, já tady nevěřil nikomu.
"Já vím, byla to moje iniciativa," řekl klidně. "Vypadáš dost hrozně, pojď," chytil mě za loket a zamířil zpět do domu.
"Nech mě, nepotřebuju pomoct," zamračil jsem se a vytrhl se mu.
"To tě fakt zabije, nediskutuju s tebou, prostě mě neštvi a pohni tou prdelí," zavrčel a téměř násilím mě dostrkal do koupelny v přízemí a donutil mě sednout si na vanu. Namočil ručník do studené vody a začal mi smývat krev z obličeje. Jen jsem nespokojeně zamrčel.
"Zvládl bych to sám," probodl jsem ho pohledem. Nepotřeboval jsem jeho lítost, jeho starost, ani přes tohle jsem nepočítal, že se z nás stanou přátelé.
"Očividně," ušklíbl se. "Ale někdy by neškodilo, kdybys byl prostě zticha." Jen jsem tiše zavrčel. Štval mě, den ode dne víc a ten jeho klid mě doslova vytáčel.
"Proč že tě zmlátili?"
"To je snad jedno, ne?"
"Slušně jsem se zeptal, mohl bys mi aspoň slušně odpovědět."
"Tak jsem se chtěl projít no," zavrčel jsem.
"Jsi blázen, pokud si myslíš, že tě teď pustí ven. Nevěří ti tu a do té doby…"
"Jsem tu jako ve vězení?"
"Asi bys to měl tak brát."

V příští kapitole:
"Máš jít za Albertem, hned…"
"Vše, co jsi mi chtěl? Vidět můj nový monokl?"
"Ale musím přiznat, že máš povahu… která se nedá jednoznačně přečíst."
"Chlapy na přepadovku mám, ale odpadl mi Joe, nemá kdo řídit maserati…"
"Kurva, co s ním pořád máš, jsi do něho udělaný nebo co…"
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 scify scify | Web | 24. prosince 2012 v 12:48 | Reagovat

wow, nádhera, ten jejich vztah se mi líbí čím dál tím víc, ale on se odměkčí a utečou, je mi to jasné, alberto se nasere, všechny zabije a bude sedět xD

2 Clowers Clowers | 24. prosince 2012 v 12:50 | Reagovat

Děkuji

3 Sungie Sungie | 24. prosince 2012 v 13:20 | Reagovat

Měli by se sebrat a vzít dráhu, ale to by asi byl hned konec povídky, že jo :-D

4 Myška Myška | 24. prosince 2012 v 14:59 | Reagovat

No, jsem na to zvědavá. Zajímalo by mě, kdo je větší debil. Alberto, Casey nebo Sirius? :-D Očekávám další kapču. :D

5 Kik Kik | Web | 24. prosince 2012 v 17:09 | Reagovat

Casey je chudák pri Albertovi, cítim, že on ho raz doriadi poriadne...a Sirius je drzý, ale prišiel tam z vlastnej vôle tak nechápem, prečo ho nepustia na pár minut von idioti :D

6 Karin Karin | 25. prosince 2012 v 12:08 | Reagovat

Nenávist je sestra Lásky. :-D

7 barbor barbor | 25. prosince 2012 v 17:47 | Reagovat

ani jeden nemá ľahký život a k dokonalosti  tie ich životy majú riadne ďaleko. len dúfam, že sa to zlepší

8 Terry Terry | 25. prosince 2012 v 21:03 | Reagovat

Noo, takové menší vězení :D Chudák Sirius

9 jana jana | E-mail | 26. prosince 2012 v 1:05 | Reagovat

DOBRY JSEM ZVEDVA JASKTOHLE DOPADNE

10 katka katka | 27. prosince 2012 v 17:11 | Reagovat

je fakt tak odvážný nebo mu už nezáleží na tom co se stane :-)

11 Nade Nade | 29. prosince 2012 v 21:43 | Reagovat

No jo, mohl si myslet, že to nebude mít tak jednoduché. ;-)

12 Fanynka12 Fanynka12 | 1. ledna 2013 v 17:10 | Reagovat

jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet dále :-) těším se na pokračování :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama