Upozornění pro všechny návštěvníky! Na stránkách se budou objevovat články s homosexuální tématikou!
Koho to znechucuje, ať okamžitě opustí tyto stránky!

Třicátá třetí kapitola FF

9. dubna 2012 v 18:12 | Minde |  > False face
Třicátá třetí kapitola

Ano, potřebovala jsem si trochu odpočinout od pravidel silničního provozu :D


Zase FF, ale po pravdě... tuhle povídku ženu do konce, jestli zbývají dvě kapitoly, je to moc :) Ani jsem si neuvědomila, jak to letí, tuhle povídku jsem měla vážně moc ráda, snad se vám bude líbit i tahle kapitola :)
Věnováno: Stify, Kik, Alise, Fanynce12, Rii, J@jik, Katy, aki, Ceře, Shien, Saskyi, keishatku, AnnElfwind, Nade, PinkberryTobince, J., neru-chan, Suzu, Tarii a alexis. Děkuju za vaši podporu, moc mi to pomáhá :)


(Brian)

Pokoušel jsem se tvářit normálně, pokoušel jsem se s Archiem normálně bavit, ale nejspíš mi to moc nešlo a Archie to dobře věděl. Proto jsem mu byl vděčný, když se na nic moc nevyptával a jen sám povídal a snažil se mě rozptýlit. Cítil jsem se strašně, bylo mi na nic a ze všech sil jsem pohled upíral buď na lavici, nebo na profesora a snažil se dávat pozor, abych nemusel myslet nebo se dívat na Andrease.
Nevěřil jsem, že až ho uvidím, tak moc to se mnou otřese, ale stalo se. Jeho chování, které se absolutně nepodobalo tomu, co jsem od něj znal, mě mátlo. Nikdy bych nevěřil, že je to ten samý sukničkář, co před pár týdny, ten, se kterým jsem se tak často hádal, který mě ponižoval…

Když jsem se dozvěděl, že to on Archiemu daroval ledvinu. Přišlo mi to tak strašně absurdní, nic jsem nechápal. Nebo to, jak se ho před chvílí zastal. Proč to dělal. Bylo to všechno součástí plánu, jak mě naprosto ponížit? Byl tak dobrý herec nebo tohle všechno myslel vážně?
Byl jsem zmatený, nešťastný a zamilovaný do toho kluka, se kterým jsem si psal na skypu a tak strašně se bál zklamání.

Když zazvonilo na přestávku, srdce se mi rozbušilo dvakrát rychleji, jelikož jsem ve směru, kde seděl André, zachytil pohyb. Snažil jsem se klidnit dech, aby neprozradil moji nervozitu, moji slabost a mlčky jsem zíral před sebe. Ve třídě bylo dokonalé ticho, jak všichni napjatě očekávali, co přijde a já se čím dál víc děsil.
Andreasovy kroky se zastavily kousek ode mě, ale ani na to jsem nijak nereagoval, nedokázal jsem to. Nedokázal jsem se na něj ani podívat.
"Můžeme si promluvit, Briane?" zeptal se šeptem a já se málem zadusil srdcem, které jsem cítil bušit až v krku. Nadechl jsem se a pomalu k němu přetočil tvář. Takhle jsem ho nikdy neviděl. Vždycky měl na tváři úšklebek plný pohrdání, nadřazenosti a opovržení, ale teď… vypadal normálně až skoro nešťastně. Ale já nemohl povolit, aby se mi pak smál? Zničilo by mě to. Dlouho do noci jsem četl historii skypu a uvědomil si, že jsem se do něj skutečně zamiloval, ale kdyby mě odkopl… bolelo by to víc, než cokoliv jiného, nemohl jsem povolit, nemohl jsem si ho pustit do života, dorazilo by mě to.

"Není o čem mluvit," odsekl jsem tvrdě. Možná se mi to jen zdálo, možná jsem v jeho očích skutečně spatřil problesknout bolest, ale nechtěl jsem si to připustit, nemohl jsem.
"Prosím," zašeptal. Jen jsem zamrkal. On nikdy nikoho neprosil, to nebyl jeho styl, vždycky si vzal to, co chtěl a já věřil, že kdyby si chtěl promluvit před několika týdny a já mu odsekl stejně jako teď, prostě by mě vytáhl ze židle a donutil mě, ale teď… teď ne.
"Nemám sebemenší důvod s tebou o čemkoliv mluvit, tak buď tak laskav a přestaň se o mě zajímat, je ti to jasné?" zavrčel jsem.
"Omlouvám se, nech mě to prosím vysvětlit."
"Čemu nerozumíš na slově ne?" zakřičel jsem a vztekle se postavil. Měl jsem co dělat, abych zadržel slzy, co se mi tlačily do očí. Nechtěl jsem to slyšet, podlehl bych mu a on by mě zničil. "Dej mi pokoj, rozumíš? Nenáviděl jsem tě, nenávidím tě a tak to i zůstane!" vzlykl jsem poslední slovo, nedokázal jsem se zadržet. Popadl jsem své věci a vystřelil ze třídy. Bylo mi jedno, že začíná další hodina. Nedokázal jsem s ním být v jedné místnosti, nedokázal jsem to.

(Andreas)

Polkl jsem. Jasně jsem viděl, jak jsem mu ublížil, možná jsem mu dokonce nebyl lhostejný. Jen jsem netušil, jestli mě tak nenáviděl, že jsem ho snad ponížil, anebo se jeho city změnily. Chtěl jsem za ním, už jsem se otáčel ke dveřím ze třídy, když mě Archie chytil za paži.
"Nech ho, André. Potřebuje být sám a ty nepotřebuješ další průser," šeptl. Chvíli jsem se na něj hleděl, než jsem pomalu kývl a sedl na židli, kde ještě před chvílí seděl Brian.

"Je tu snad něco zajímavého? Starejte se o sebe," zavrčel Archie na ostatní. Nadzvedl jsem obočí, zadíval se na něj a tiše se zasmál.
"Čemu se řehníš?"
"Tobě," ušklíbl jsem se. "Neznám tě takového."
"To víš, když si na tebe pár týdnů hraju, ono chvilku trvá, než se vrátím do své kůže," zašklebil se na mě. Jen jsem se uchechtl a lehce nadzvedl obočí.
"To je moje naušnice?"
"Jop, líbí se mi, asi si ji nechám," protočil si ji v uchu a já na něj jen nechápavě koukal do doby, než se tiše nezasmál.
"Klid, ti ji vrátím, když jinak nedáš."
"Si ji nech," šeptl jsem. "Jen… změnil ses."
"Jo, to ty taky… brácha," pousmál se a vytáhl z kapsy vibrující mobil. Jen jsem sledoval, jak se usmál a hned začal odepisovat. Ihned jsem si domyslel, kdo mu psal a po pravdě… neskutečně jsem mu záviděl. Kyle ho miloval a Archie miloval Kyla, tohle… tohle jsem já nikdy nezažil. Vždycky jsem se choval jako hajzl a nevážil si toho, co jsem měl. Hodně klukům jsem ublížil a teď mi to osud oplácel.

Hodiny jsem nějak přestal vnímat, ostatně jako vždy. Mlčky jsem zíral na kus papíru a na slova, která jsem neustále přeškrtával a snažil se do nich vložit to, co cítím. Ale pořád to nebylo ono, pořád to znělo tak uměle, že by tomu neuvěřil ani ten nejdůvěřivější člověk na světě.

Nakonec mě z marného přemýšlení vyrušila sms. Ignoroval jsem profesorovo láteření a v klidu si ji přečetl. Jo, psal mi manažer, že kluci dorazili a zkoušku máme ve čtyři v tělocvičně, kterou nám ředitel propůjčil. Jen jsem odepsal, že s tím počítám, odložil mobil a znovu se zadíval na slova na papíru. Zmuchlal jsem to a začal psát od znova.

(Brian)

Jo, bylo to ode mě zbabělé utéct, ale nemohl jsem tam zůstat. Nechtěl jsem se před ním rozbrečet, a kdybych zůstal, nepovedlo by se mi to, jelikož už teď se mi po tvářích hrnuly slzy velké jako hrachy. Proč jsem musel být tak velký kretén a zabouchnout se zrovna do něj? Vždyť jsem ho vždycky nesnášel, byl to jen nafoukaný idiot! Ale… pořád tady bylo to ale… ale co když se doopravdy změnil.

Bylo mi jedno, že jsem zdrhl ze školy uprostřed vyučování, kolem mamky jsem proletěl, že mi není dobře a zabouchl se v pokoji. Rozplácl jsem se na posteli a přitáhl si k sobě polštář. Před očima jsem pořád měl Andrého tvář, ty oči… nemohly přece lhát, nemohl být tak dobrý herec, co když doopravdy… se změnil. Netušil jsem, co mám dělat.

Netuším, jak dlouho jsem na té posteli ležel, koukal do zdi a vybavoval si detaily Andreasovi tváře, ale asi to byla hodně dlouhá doba, když mě z přemýšlení vytrhlo klepání na dveře, do kterých vešel Archie. Jo, v první chvíli jsem sebou docela dobře trhl, ale rychle jsem se uklidnil.
"Jsi v pohodě?" sedl ke mně. Jen jsem si povzdechl.
"Já sám nevím, nejspíš… nejspíš ne," šeptl jsem a pevněji si k sobě polštář přitáhl. Možná jsem se choval trochu dětinsky, ale svým způsobem mě to uklidňovalo.
"Podívej, já tě nepřišel nijak přemlouvat, abys dal Andrému šanci, ale…"
"Ani to nezkoušej," zamrčel jsem.
"Necháš mě domluvit? Nepřišel jsem ti říkat, co máš dělat, jen… zvaž to. Myslím, že Andreas doopravdy konečně dospěl. I když mu to trvalo delší dobu. Víš… jako kretén se vlastně choval kvůli mně…"
"Jak to myslíš?" zamračil jsem se. Nějak jsem nezachápal.
"Dřív jsme byli nerozluční, jako dvojčata, ale já… byl jsem oblíbenější. Měl jsem spousty přátel, obdivovatelek a André měl pocit, že mě ztrácí… tak mě po přechodu na novou školu odstřihl a choval se tak, jak se choval. Bylo to od něj dětinské, ale konečně to pochopil a myslím… aspoň si s ním promluv, aspoň to zkus."
"Já to nedokážu," zašeptal jsem. "Mám… strach, nechci být další zářez na jeho posteli. Nechci…"

V příští kapitole:
"Kde to vázne, oblékej se, ne?"
"Přestaň! Prostě nikam nejdu, vím, o co ti jde, a říkám ne."
"…Netušil jsem, že jsi až takový srab a idiot…"
"Není tu…"
"Čum, není to ten tvůj?"
 

21 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kik Kik | Web | 9. dubna 2012 v 18:23 | Reagovat

Grrrrrrrrrrrrrrrr vrrrrrr . Joj Brian mu neverí trochu ma to serie ,ale ..ale určite to raz príde . Musí mu uveriť ,že sa zmenil ,no ja by som to tiež tak rýchlo neodkázala .. po tom čo robil a zrazu rapídna zmena . Chápem obe strany a teším sa na pokračovanie ,dúfam ž,e to spolu vyriešia a bude mi smutno po  tejto poviedke :/ ale všetko raz končí ,aby mohlo prísť niečo nové však ? :P

2 Fanynka12 Fanynka12 | 9. dubna 2012 v 18:25 | Reagovat

Tuhle povídku úplně maximálně zbožňuju a nemůžu uvěřit tomu, že už bude konec. I přesto se ale velice těšim na další kapitolku :-), protože tahle povídka je něco jako moje droga...nemůžu bez ní žít ;-) Jsem zvědavá, jestli Brian přijde na ten koncert...:-) No nechám se překvapit :-)

3 aki aki | 9. dubna 2012 v 19:05 | Reagovat

já nechci konec :-x  chci hoodně dlouhý pokračování :) ale když jinak nedáš, bude se mi těžko loučit ;)

4 Helena Helena | 9. dubna 2012 v 19:59 | Reagovat

Krásná kapitolka :) Přečtená jedním dechem :D :)
A ač chcu vědět jak to dopadne, tak nechcu , aby byl konec :D:) (to ale nechcu u žádné povídky ani knížky, takže... :D )
Takžééé... :D Moc se těším na ty dva poslední díly a třeba vymyslíš nějaký dloooooooooouhý závěr, nebo se k nim ještě někdy vrátíš :)

5 Tamias Tamias | Web | 9. dubna 2012 v 20:06 | Reagovat

Tak to jsem zvědavá a souhlasím s Kik. Chci ,aby byli spolu, ale to jak mu ubližoval se nedá jen tak přehlédnout, jako by nic. Po povídce se mi bude stýskat, aale zároveň to znamená něco nové na co se můžu těšit.

6 keishatko keishatko | Web | 9. dubna 2012 v 20:20 | Reagovat

ja Briana chápem a dúfam, že to s ním a Andrém dobre dopadne...teším sa na ďalší dielik :-D

7 sci-fi sci-fi | Web | 9. dubna 2012 v 20:44 | Reagovat

wow, že čuč není to ten tvůj, se bojím , ale zároveň těším x

8 J. J. | Web | 9. dubna 2012 v 21:00 | Reagovat

Tedy, to chci vidět, jak se Brian s Andreasem dají do hromady. To půjde ještě ztuha. :D
Perfektní jako vždy. :)

9 Cera Cera | 9. dubna 2012 v 21:03 | Reagovat

grrrrr... se mi en komentář smazal =( A to jsem psala poslední větu =(
Ok..tak zkusím rekapitulovat..
Koukám, že nejsme jediná, kdo by se měl učit a radši přemýšlí nad vlastními povídkami nebo brouzdá po netu =D Zítra ten zápočet z biologie hold bude sportka...
Ale k povídce... Nevím, jestli mám brečet nebo se smát. Ale vzhledem k tomu, jak špatný mám za sebou víkend, se zapřu a podívám se na celou věc pozitivně. Brian ho miluje! Miluje ho! A Archie věří, že je to skutečné, takže, co víc si teď přát, že? Mno ale mám velkou fantazii, takže... doufám, že z těch ukázek to chápu tak, že půjdou na ten koncert a že Andy bude takovej romantik, že tam zazpívá All I Need plus to cosi, co tam šmelil v hodině spolu s nějakým pěkným vyznáním a možná i omluvou... tak jako tak jsme zvědavá, co se z toho vyklube...
Už aby tu byl další díl...

10 Saskya Saskya | 9. dubna 2012 v 21:38 | Reagovat

nečudujem sa, že Brian nie je veľmi dôverčivý voči Andreasovi, ale snáď mu nakoniec dá šancu a ten nech to len neposere :D
:-) pekné, som zvedavá, ako to celé dopadne :)

11 Niku Niku | 9. dubna 2012 v 22:21 | Reagovat

Skvělá kapitola, až je mě v ní Andrease líto... moc se těšim na další díl, protože ukázky vypadají úžasně. Škoda jen, že bude brzo konec :-(

12 PinkberryTobinka PinkberryTobinka | 9. dubna 2012 v 23:46 | Reagovat

Neeein, ja nechcem koniec :< skvelá kapitola, len tak ďalej .. až do konca ._. . .:D

13 Katy Katy | 10. dubna 2012 v 14:12 | Reagovat

Páni, jak mně to bude chybět. Myslím, že tahleta povídka se mi posunula mezi mé tři nejoblíbenější. Na druhou stranu už se nemůžu dočkat s čím ta tvá kreativní hlavinka přijde příště :) ... Měj se krásně.

14 Nade Nade | Web | 10. dubna 2012 v 19:50 | Reagovat

Takže to důležité rozhodnutí nás ještě čeká. Brianovi se příliš nedivím, ale je mi líto, že se oba trápí.
Díky, těším se, jak to dopadne. ;-)

15 J@jik J@jik | 10. dubna 2012 v 21:15 | Reagovat

aaa kruci.... :D :D tenhle díl je super, tak jako ostatní :) čím to je, že ty díly, tak hltám očima :D :D aaa a ty úryvky z dalšího dílu... asi se ukoušu :D jo jo ubu okousaná, kvůli netrpělivému čekání na další díl :D :)

16 neru-chan neru-chan | 10. dubna 2012 v 22:00 | Reagovat

mucheché! těším se na dlaší díl! hodně štěstí při skládání zkoušek na řidičák (taky mě to čekáá :D)
přeju hodně štěstí kylemu a archiemu a benovi a andreasovi^^ a těším se na koncert ^^ doškáme se vyznání před publikem? heh :D
hajaku dál! ^^

17 Suzu Suzu | 11. dubna 2012 v 19:34 | Reagovat

O_O Neeeee*zavytí*, to není možnýýýý, kdy se konečně dají dohromadyyyyyy? Já to už nevydržím, přidej rychle další dííííííl, prosííííííííím *dělá štěněčí oči*

18 alexis alexis | 12. dubna 2012 v 20:15 | Reagovat

Sa dalo čakať, že Brian ho odmietne, trošku ho predsa musí ponaťahovať. Len aby to netrvalo moc dlho :-)
Ma zaujíma, ako vlastne Archie dokope Briana, aby  sa priplazil na Andrého koncert :-?
Je mi lúto, že FF končí, po Taž moja najoblúbenejšia poviedka, ale jak tak kukám, dalšia poviedka, ktorá bude nasledovať, vyzerá už teraz k "nakousnutí" :-D

19 AnnElfwind AnnElfwind | Web | 12. dubna 2012 v 22:16 | Reagovat

Briana by měl někdo praštit, aby se mu rozsvítilo a přijmul to, co je nevyhnutelný! Jinak "najs". :) Jsem až nechutně zvědavá, co bude dál. :)

20 Shien Shien | Web | 13. dubna 2012 v 8:24 | Reagovat

nadherne ^w^ skoda, ze uz se to chyli ke konci, ale urcite neco krasneho zase zacne... doufam, ze Brian na koncert prijde a Andreas mu dokaze, ze mu verit muze...

21 Taria Taria | E-mail | Web | 14. dubna 2012 v 13:02 | Reagovat

chápu Briana, že se bojí dát mu šanci, ale... doufám, že to aspoň zkusí :-D super kapitola a nemůžu se dočkat pokračování :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama