Upozornění pro všechny návštěvníky! Na stránkách se budou objevovat články s homosexuální tématikou!
Koho to znechucuje, ať okamžitě opustí tyto stránky!

Třicátá čtvrtá kapitola FF

26. dubna 2012 v 19:42 | Minde |  > False face
Třicátá čtvrtá kapitola

Je to tady... předposlední kapitola.


Asi nejste moc nedšení, co? Já je mělka taky ráda a špětně se mi s nimi loučí, ale zase přijde něco nového, co vás doufám, zaujme :)
Věnováno: Kik, Fanynce12, aki, Heleně, Tamias, keishatku, Stify, J., Ceře, Saskyi, Niku, PinkberryTobince, Katy, Nade, J@jik, neru-chan, Suzu, alexis, AnnElfwind, Shien a Tarii. Děkuju za vaše komentáře :)


(Archie)

"Na co myslíš," přejel mi Kyle rukou po paži. Jen jsem si povzdechl, pevněji si omotal jeho paže okolo mého pasu a natiskl se k němu.
"Nad těmi blbci," opřel jsem si hlavu o jeho rameno. "Chovají se jako malí… jeden nechce mluvit s druhým, druhý by chtěl, ale vždycky stáhne ocas a raději seřve nějakého prváka," zakroutil jsem hlavou. Připadal jsem si… hloupě. Můj vztah s Kylem… byl dokonalý, dokonce i víc než to. Ale když jsem viděl, jak se trápí André a jak Brian, připadalo mi to nespravedlivé. A přitom by možná stačil jen jeden pitomý rozhovor, aby si to mezi sebou ujasnili, ale oni ne, oni se sobě budou vyhýbat jako čert kříži.

"Netrap se tím. Tohle… je jejich věc."
"Já vím, ale… nejde to," přejel jsem dlaní po Kylově paži.
"Podívej. Zkusil jsi všechno, jen aby si promluvili. Dnes to zkusíš naposled, pak už je jen jejich blbost, že se budou trápit, dobře," přejel mi prstem po tváři. Zvedl jsem k němu oči. Moc se mi to nelíbilo, ale věděl jsem, že má pravdu. Byla to jejich věc a já je nemohl nutit donekonečna. Dnes se pokusím o poslední pokus, pak už to bude na nich. Lehce jsem přikývl. Kyle se usmál, sklonil se a přitiskl se mi na rty. Spokojeně jsem přivřel oči a polibek mu oplatil, jen jsem cítil, jak mě pevněji objal. U něj jsem cítil jistotu, od té doby, co jsem skončil v nemocnici, jsem ani jednou nepomyslel na to, že by mě mohl mít jen jako náhražku za Andrease. Prostě jsem to vycítil.

Nakonec jsem se pomalu odtáhl a ještě ho lehce políbil na čelist.
"Půjdeme?" Přikývl a pustil mě. Ještě jsem se natáhl po mikině, po lístcích na ten Andrého koncert a s Kylem zamířil dolů.
Klidně jsem sedl na sedadlo spolujezdce, připoutal se a jen sledoval cestu k Brianovi. Jo, tohle bylo naposled, co se pokusím něco udělat.

U domu jsem vystoupil z auta a zamířil za Brianem. Jeho maminka mě hned ochotně pustila, jo, byl jsem jeden z mála lidí, které k sobě teď vůbec pouštěl.
"Kde to vázne, oblékej se, ne?" ušklíbl jsem se, přešel k jeho skříni a začal na něj házet nějaké oblečení.
"Co blbneš?"
"No jdeme přece na ten koncert."
"To máš tak blbou paměť? Říkal jsem, že nikam nejdu," zamračil se a začal to cpát zpátky.
"A to jako proč. Řekni mi jeden jediný rozumný důvod."
"Nechce se mi, nemám náladu."
"To neberu, takže se oblékej," znovu jsem to po něm hodil.
"Přestaň! Prostě nikam nejdu, vím, o co ti jde, a říkám ne."
"A o co mi jde? O to, abys konečně opustil tuhle kobku a začat zase normálně žít a bavit se. No a co, že tam hraje i Andreas, prostě tě jen chci vytáhnout mezi lidi, pako," zamračil jsem se. Jo, trochu jsem kecal, Andreas byl důležitou součástí, ale to musel Brian přijít. Pak už to nebude záležet na mně.

"Ani nemám lístek," odvrátil nakonec hlavu. V duchu jsem se pousmál, jo, byl nalomený a já doufal, že se zlomí úplně a dokope tu svou prdel na ten koncert.
"Já jo," vytasil jsem lístek, který mi André podstrčil navíc, protože i on doufal, že se mi podaří ho ukecat, a položil jsem ho na stůl. On se ale jen zamračil.
"Všechno naplánované co? Víš co, ztrácíš čas, jdi si to užít s Kylem, já zůstávám doma," švihl sebou do křesla a otevřel knížku. To mě… nasralo.
"Jak chceš. Netušil jsem, že jsi až takový srab a idiot. Tys nikdy nic nevzdával, ale teď to vzdáváš, ještě před začátkem. A to je ubohost," otočil jsem se a prostě odešel. Moje poslední snaha přišla vniveč a já už vlastně ani neměl sílu k tomu se dál pokoušet je dát dohromady, protože… tohle byla naprosto slepá ulička.

(Brian)

Mlčky jsem sledoval vzdalující se auto. Jo, už teď mě nejspíš mrzelo, že… že jsem nešel. Snažil jsem se hrát vyrovnaného a nepokořeného, ale po pravdě jsem byl vevnitř rozsypaný jako domeček z karet. A nejhorší na tom všem bylo… že se ve mně praly dvě strany, ta, která se chtěla pokusit poznat Andrého a ta, která se tomu bránila zuby nehty.
Povzdechl jsem si a zadíval se na vstupenku na mém stole. Byl to přece… jenom koncert. Blbý koncert, z toho se přece nesložím.
Naštvaně jsem ze skříně vytáhl nějaké rifle, triko, mikinu, popadl peněženku, mobil, klíče, lístek a rozběhl se na bus. No tak ho tam uvidím, co se může stát, nic.

(Andreas)

Škvírou jsem sledoval plnící se sál, ale ať jsem se snažil, jak jsem chtěl, Briana jsem nikde ani koutkem oka nezahlédl.
"Tak co?" mrkl na mě Ron, bubeník skupiny.
"Není tu," odtáhl jsem se od závěsu a opřel se o zeď.
"Takže? Bude se to hrát?" Jen jsem se zamyslel. Jo, tu píseň jsem složil, byla to ta nejpravdivější slova, co jsem kdy napsal, a když jsem se konečně odvážil, že je řeknu celému světu… přinejmenším tomuhle městu, nepřišel.
"Ne," zakroutil jsem hlavou a přešel zkontrolovat svoji kytaru. Nechtěl jsem tu píseň hrát pro ostatní, protože ona patřila jen jemu… patřila Brianovi.

"Tak co, připraveni? Můžeme začít?" poplácal nás manažer po ramenou. Jen jsme přikývli a vydali se na pódium. I za těch pár dní jsem si ty kluky oblíbil a spolupráce s nimi mě bavila. Byli normální, nijak nafoukaní a byli vlastně pravým opakem mé bývalé party, ale tomu jsem byl jenom rád.

Zatímco jsme nechávali publikum, aby nás přivítalo, vyhledal jsem v davu Archieho. Smutně se na mě zadíval a jen zakroutil hlavou, pochopil jsem. Brian nepřijde. Je už nejspíš zbytečné se o něj snažit. Posral jsem to a on mi šanci už nedá.
Lehce jsem zatřepal hlavou, abych se aspoň částečně osvobodil od podobných myšlenek a po předehře kláves hrábl do strun.
Bylo mi na nic, cítil jsem se na nic. Měl jsem chuť všechno sbalit, zalézt někam do kouta a filozofovat o nesmrtelnosti brouka. Ale to nebyl můj styl. Navíc… zasloužil jsem si to. To, jak jsem s každým zacházel, jak jsem zacházel s Brianem.
Skoro nepřítomně, přesto bezchybně jsem nechával prsty klouzat po strunách a na tváři se snažil vyloudit úsměv. Dneska mě ani hudba nerozptylovala, ani ona mi nedokázala zlepšit náladu, protože… protože jsem cítil, že dnes jsem ho ztratil navždy.

Lidi nás povzbuzovali, líbilo se jim to, ale ani to mě nijak nedokázalo povzbudit.
Pomalu jsme se blížili ke konci koncertu, natáhl jsem se pro láhev s vodou, abych se napil, když do mě Tyler šťouchl.
"Čum, není to ten tvůj?" kývl bradou k východu. Zvedl jsem hlavu a skoro vyprskl pití. Srdce se mi rozbušilo dvakrát rychleji a začaly se mi potit ruce, když jsem ho sledoval a on mi pohled oplácel.
Odložil jsem vodu a otočil se k ostatním.
"Hrajeme to… hned," sundal jsem ze sebe kytaru. Nehodlal jsem čekat, až mi zase zmizí. Ostatní jen přikývli, Ben nahradil moje místo u kytary a já převzal jeho mikrofon.

"Tohle jsem napsal před pár dny. Možná není dokonalá, ale je pravdivá. Je pro osobu, které jsem ublížil a jediné, co si přeju, je dostat od ní ještě jednu šanci a já přísahám, že tentokrát už to nepodělám…" celou dobu jsem přitom sledoval Briana. Stál pořád na tom stejném místě a po mém proslovu jen uhnul pohledem. Netušil jsem, jestli je to dobré znamení, ale hodlal jsem využít toho, že tu zůstal.

Počkal jsem na předehru kláves, než jsem pomalu začal zpívat.

"Studený jako led
a mrazivější než prosinec,
zimní noc,
tak jsem s tebou zacházel
a vím, že
občas ztrácím nervy
a překročím hranici.
Ano, to je pravda.

Já vím, někdy je to těžké,
ale nikdy bych nemohl
opustit tvůj bok.
Je jedno, co říkám,
protože kdybych chtěl jít,
už bych byl pryč,
ale opravdu tě potřebuju blízko mě,
abys mou mysl udržel v mezích.
Kdybych chtěl odejít,
už bych byl pryč,
ale ty jsi jediný, kdo mě zná
lépe než znám já sebe."

S další slokou jsem pomalu začal sestupovat z pódia mezi ostatní lidi. Všichni na mě sice divně čuměli, ale mně to bylo jedno. Měli si už zvyknout, že já musím být vždycky něco extra.

"Celou dobu
jsem zkoušel předstírat, že na tom nezáleží,
jestli jsem byl sám,
hluboko uvnitř jsem věděl,
že kdybys odešel
na jediný den, nevěděl bych kterým směrem se dát,
protože bez tebe jsem ztracený.

Já vím, někdy je to těžké,
ale nikdy bych nemohl
opustit tvůj bok.
Je jedno, co říkám,
protože kdybych chtěl jít,
už bych byl pryč,
ale opravdu tě potřebuju blízko mě,
abys mou mysl udržel v mezích.
Kdybych chtěl odejít,
už bych byl pryč,
ale ty jsi jediný, kdo mě zná
lépe než znám já sebe

Ostatní mi uvolňovali cestu, když jsem pomalu mířil k východu, k místu, kde stál Brian.

"Stávám se trochu temným,
nechávám to zajít daleko,
občas jsem nesnesitelný,
ale zkus vidět mé srdce,
protože já tě teď potřebuji,
tak mě nezklam.
Ty jsi jediná věc na světě,
bez které bych zemřel.

Protože kdybych chtěl jít,
už bych byl pryč,
ale opravdu tě potřebuju blízko mě,
abys mou mysl udržel v mezích.
Kdybych chtěl odejít,
už bych byl pryč,
ale ty jsi jediný, kdo mě zná
lépe než znám já sebe."

Zastavil jsem se před Brianem a mlčky jsem se na něj zadíval. Tohle byla moje poslední zbraň, pak se vzdám, protože víc udělat nedokážu. Nevěděl jsem, co víc bych měl udělat.
Nakonec jsem se k němu odvážil udělat ještě jeden krok. Lehce jsem ho pohladil po tváři, opatrně si přitáhl jeho bradu a políbil ho.

V příští kapitole:
THE END

Překlad textu Better than I know myself: http://www.karaoketexty.cz/
 

22 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Fanynka12 Fanynka12 | 26. dubna 2012 v 20:01 | Reagovat

Děláš si ze mě legraci? :-O takhle to utnou, to není fér, koukej sem tu poslední kapitolku dát co nejrychleji....I když bude poslední, potřebuji vědět, jak tohle dopadne...prosim, prosim, dopadne to dobře viď? :-) Jinak krásná kapitolka a vážně už se těšim na tu poslední :-( kapitolku

2 sisi/ctenar sisi/ctenar | 26. dubna 2012 v 20:15 | Reagovat

NÉÉÉÉ :D ne to snad není možnéé!

3 Nade Nade | Web | 26. dubna 2012 v 20:27 | Reagovat

Ty brďo, to je romantika... Jsem zvědavá, jak Brian zareaguje. Upřímně, mně někdo takhle veřejně vyznávat lásku, tak asi prchnu do lesů. *je plachá* :D
Ale na Briana to třeba zapůsobí pozitivněji. Aspoň doufám. :-D  :-D
Díky, těším se na pokračování.

4 sci-fi sci-fi | Web | 26. dubna 2012 v 20:32 | Reagovat

já tě zarohnu za ten konec xD já tě přetáhnu xD počky až dojedeš xD xD ale jinak dokonalé xD jako vždicky xD

5 Katy Katy | 26. dubna 2012 v 20:41 | Reagovat

Zatraceně, nemůžu uvěřit, že už je vážně konec. Budu se těšit na závěr... a pořádně si ho vychutnám! :-D  Měj se krásně

6 keishatko keishatko | Web | 26. dubna 2012 v 20:43 | Reagovat

O_O O_O O_O ak na toto Brian nezareaguje tak ma asi klepne :D :-D krásny dielik

7 AnnElfwind AnnElfwind | Web | 26. dubna 2012 v 21:44 | Reagovat

Tak že by přece skončili spolu? :) Těším se na poslední kapitolu.:) A jsem ráda, že Briana konečně někdo praštil po hlavě. Evidentně se mu rozsvítilo. xD

8 aki aki | 26. dubna 2012 v 22:09 | Reagovat

To má být už konec??? Néééé.... :-( přístí a poslední??? :D tak to sem zvědavě závislá :D

9 Cera Cera | 27. dubna 2012 v 6:38 | Reagovat

...
Jak... jak jsi to mohla udělat? Takhle skončit! Málem jsem dostala infarkt! To to... úžasné. Tak nějak jsem si to představovala, jen...
byla jsme tak nadšená, když Brian dorazil!
Ale to poslední slovo mě děsí... Nechci, aby byl ještě konec =(

10 Taria Taria | E-mail | Web | 27. dubna 2012 v 8:47 | Reagovat

nevěřila jsem, že to někdy řeknu, ale... těším se na poslední kapitolu! takhle to utnout, no vážně... to se nedělá :-D

11 Midnight Midnight | 27. dubna 2012 v 11:50 | Reagovat

no...a je po...Sice jsem čekala, že Andrease a Briana trochu víc rozvedeš...ještě jednu kapitolku...prosím...takovej epilog...malilinkatej...fakt bych chtěla vidět, jestli se ti dva dokáží dát dohromady....prosím...moc prosím!!!

12 Minde Minde | 27. dubna 2012 v 15:45 | Reagovat

[11]:tohle byla předposlední kapitola, ještě jedna bude ;-)

13 Niku Niku | 27. dubna 2012 v 21:06 | Reagovat

skvělá kapitola, teď jsem vážně zvědavá na Brianovu reakci :-) škoda jen, že další díl bude poslední

14 Helena Helena | 27. dubna 2012 v 22:39 | Reagovat

Super kapitolka :) i když předposlední :)

Jinak sem měla hafo radost, že sem tu písničku poznala :D

15 Saskya Saskya | 28. dubna 2012 v 8:51 | Reagovat

jéééé :) to je pekné :) dúfam, že Brian sa rozhodne správne :)

16 J@jik J@jik | 28. dubna 2012 v 11:51 | Reagovat

To už je vážně předposlední kapitola? O_O ale je fakt dobrá... aaaa ten konec :D naprosto úžasný :) já se tak těším na poslední díl, ale škoda že je poslední :)

17 neru-chan neru-chan | 1. května 2012 v 1:39 | Reagovat

huhuhuhuhhuhuhuhuhuuhuhuhh???? :D *jediná reakce na kterouz se vzmohla* a tó,  ééé...nuuu..jako ale! jestli ho Ben pdmíne tak ho asi něčím skrz net praštím :D hajau dál! (ne)těším se na poslední díl! ^^

18 Zuzu Zuzu | Web | 5. srpna 2012 v 1:54 | Reagovat

jeee ty taky posloucháš Adama?

19 Karin Karin | 18. srpna 2012 v 20:22 | Reagovat

Doufám že mu Ben uvěři.Jinak budu brečet maš mně na svědomi. O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama