Upozornění pro všechny návštěvníky! Na stránkách se budou objevovat články s homosexuální tématikou!
Koho to znechucuje, ať okamžitě opustí tyto stránky!

Dvacátá sedmá kapitola FF

12. února 2012 v 20:13 | Minde |  > False face
Dvacátá sedmá kapitola

Tak nakonec sem neco napsala :D


Jak všechno vidí Brian a co André?
Věnováno: janě, Saskyi, Katy, Zulíkovi, Stifymu, Kik, sisi/ctenar, heartles, Ceře, J@jik, Nade, Fanynce12, Ariwě, keishatku, Niku, alexis, Jitují, Sanasami, neru-chan, Tarii, Nixerwil a AnnElfwind. Moc děkuju za vaši podporu a komentáře :)


(Brian)

Seděl jsem před notebookem, před sebou otevřené skypové okno a přemýšlel jsem. Archie… tedy někdo za Archieho počítačem byl připojen. A já se bál zjistit, kdo to je, teda… bál jsem se potvrzení, že je to Andreas. Netušil jsem, jak bych měl reagovat, proč to dělal, proč si se mnou tak hrál. Věděl o mně teď tolik věcí, věcí, o kterých věděl jen Archie, o kterých měl vědět jen Archie a já… já tušil za vším, co napsal samé lži a výsměch. Bylo mi z toho do breku. Takhle využít situace, to dokázal doopravdy jen Andreas.

Nadechl jsem se, přiložil prsty ke klávesnici a vyťukal krátkou zprávu. Zaváhal jsem, ale nakonec jsem stiskl enter pro odeslání.
Brian: Kdo jsi?
Jo, na odpověď jsem čekal dlouho. Viděl jsem, že párkrát začal psát, ale pak přestal. Asi jsem mu sebral vítr z plachet. Myslel si snad, že na to někdy nepřijdu?
Archie: Jak to myslíš?
Brian: Kdo jsi?
Archie: Přece Archie, blbečku :D
Brian: Ne, to nejsi.
Archie: A kdo bych asi tak byl? :D
Zhluboka jsem se nadechl a vyťukal jediné slovo.
Brian: Andreas
Na odpověď… čekal jsem na ni dlouho. Vlastně jsem i myslel, že se jí nedočkám. I když… mlčení byla dostatečná odpověď. Polkl jsem, byl to Andreas a já netušil, co mám dělat. Po tváři mi mlčky začaly stékat slzy. Proč? Archieho jsem měl vždycky rád, byl to můj nejlepší kámoš a během těchto rozhovorů… začal jsem se smiřovat s tím, že jsem se do něj zabouchl a teď… zjistím, že jsem se zabouchl do lži.
Brian: Proč? To ti nestačí, jak mě a Archieho ponižuješ ve škole? Podívej se, co pro tebe dělá a ty… všeho jen využíváš. Nikdy jsem tě neměl rád, nafoukance jako ty, ale nemyslel jsem si, že jsi až takový ubožák
Prostě to ze mě všechno najednou vytrysklo. Měl jsem vztek na Andrease. On… neuměl nic jiného než jen ubližovat, než jen kazit životy lidem, kteří mu nesedli, kteří pro něj byli nepohodlní. Nechápal jsem Archieho. Nechápal jsem jak mu i přes to všechno mohl podat ruku, tohle jsem pochopit nedokázal.

Zaregistroval jsem ikonku, že Archie… teda Andreas píše, ale jediné, co jsem dokázal udělat, bylo odhlásit se. Nechtěl jsem číst jeho výmluvy, jeho posměšky, které určitě hodlal nasadit. Jediné, co jsem si přál, bylo mu nikdy nenaletět.
Rychle jsem si setřel pár slz, které mi stekly po tváři, a otočil se na Archieho, který vešel do pokoje. Nechtěl domů a já se mu ani nedivil. Bylo samozřejmostí, že jsem ho tu nechal, naši navíc nebyli doma a tím pádem jediný možný problém odpadl. Problém v tom smyslu, že v tomhle městě snad každý Andrease znal, a když teď Archie vypadal jako on…

"Děje se něco?" zadíval se na mě. Jo, tuhle schopnost jsem na něm nesnášel, i když měl sám problémy, poznal, že má problémy i někdo jiný a upřednostnil je před svýma.
"Nic, jen je trošku zvláštní vidět tě… takhle," šeptl jsem.
"Jo… promiň."
"Neomlouvej se, nic se přece nestalo," lehce jsem se pousmál. No… musel jsem se do toho úsměvu hodně nutit, proto jsem raději rychle odvrátil tvář jinam.

"Vážně nevadí… když tu přespím?"
"Vadilo mi to snad někdy," ušklíbl jsem se a vytáhl ze skříně deku navíc.
"Ne, ale kdyby ti to teď vadilo… pochopil bych to."
"Blbče, nemel. Já se nezlobím, jen… trochu mě děsí, že jsem… si psal s Andreasem," zašeptal jsem, ale obličej k Archiemu jsem se neodvážil zvednout.
"S Andreasem?" Jen jsem přikývl, co jsem k tomu měl říct.
"Myslel jsem si, že jsi to ty… nepoznal jsem rozdíl. Jo, možná tam byly nějaké náznaky, ptal se na věci, který ty jsi už dávno věděl, ale nijak velkou pozornost jsem tomu nevěnoval, já…" zničeně jsem se posadil na postel. "Myslel jsem si, že jsem se zabouchl do tebe, ale přitom…" Jen jsem ucítil, jak si sedl vedle mě a pevně mě objal. Musel jsem mu to říct, já se tím prostě nedokázal užírat sám a jak to tak vypadalo… momentálně jsme byli s láskou v průšvihu oba dva. Oba nešťastní, podvedení a zklamaní.

***
(Andreas)

Nespokojeně jsem zamrčel, když Brian musel na chvilku odejít. Jo, zrovna jsme byli v příjemném rozhovoru a k dokonalosti chybělo jen nemít mezi sebou několik desítek kilometrů.
Opřel jsem se do židle a zamyslel se. Už dlouho jsem přemýšlel, jak mu to říct. Dobře jsem věděl, že soutěž i můj pobyt v Texasu končí a otázkou bylo… jak to bude, až se vrátím domů. Znovu mě bude ignorovat, nenáviděl a odsekávat, aniž by věděl, že ty konverzace nebyly s Archiem, ale se mnou. Nevěděl jsem, jak mu to říct, ale musel jsem to udělat. Protože kdybych ho zkoušel sbalit doma jen tak, jak jsem balil všechny ostatní, byl jsem si jistý tím, že u něj by se to minulo účinkem.

Mrknul jsem na obrazovku. Půl hodiny a on nikde. Jo, třeba musel něco udělat, co já vím, ale už i teď… tu blbou půl hodinu mi chyběl. Když ani dalších pět minut jsem se nedočkal odezvy, zamířil jsem do kuchyně na něco k jídlu. Nikde nikdo, barák prázdný, strýc někde pryč… no nevadilo mi to. Doma se okolo mě pořád někdo ochomýtal, ať už Gael, Lance nebo někdo jiný z kluků, ale tady… jo, byla to příjemná změna. Navíc teď jsem si přál, aby se okolo mě ochomýtala jen jedna osoba. Pousmál jsem se, vzal jsem si jídlo s sebou a zamířil zpět do pokoje. Právě včas, jelikož se objevila ikonka značící, že Brian píše. Sedl jsem k tomu, obloženou bulku do pusy a čekal, až odešle.

Znáte ten pocit, když čekáte něco a překvapí vás úplně něco jiného, co vás absolutně uzemní? Já ano a Brian mi to jen potvrdil. Ztuhle jsem zíral na jeho zprávu… ´Kdo jsi´. Věděl to? Jak to mohl vědět, Archiem by mu to neřekl… nebo ano? Byl to jeho nejlepší přítel. Ale jestli jo… proč kurva teď? Teď se mi to ani trochu nehodilo, potřeboval jsem víc času, víc času na to, aby mě doopravdy poznal.
Odložil jsem jídlo a se zaváháním vyťukal odpověď. Třeba si jen není jistý třeba… polkl jsem, když onu otázku zopakoval. Věděl to, ale já se tak snadno nechtěl vzdát, musel jsem ho přesvědčit. Ale když mi poslal zprávu s mým jménem, věděl jsem, že je to zbytečné.

Najednou jsem nevěděl, co napsat. Přiznat se? Jak mu to říct? Na tohle jsem nebyl ani trochu připravený. Znovu jsem několikrát začal psát, ale smazal jsem to. Netušil jsem, co odpovědět, co mu říct. Tušil jsem, že za vším teď vidí z mé strany jen zradu a touhu se pobavit. A být na jeho místě… jo, já bych si to myslel taky.
Dokonce se mi moje myšlenky i potvrdily a popravdě… jeho slova bolela. Nafoukanec, ano, byl jsem, ale… nechtěl jsem být k němu. Myslel si, že jsem ubožák. Spěšně jsem začal psát, cokoliv, co mě napadlo, omluvu… ale jeho status se hodil do offline. Moje naděje se během jedné sekundy změnily z několika mála procent na nulu… vlastně ne, ony klesly ještě daleko hlouběji a já nechápal jak je to možné. Tak dlouho nepoznal, že nejsem Archie a najednou…

Bezmyšlenkovitě jsem sáhl po mobilu a nechal vytáčet svoje číslo. Musel jsem s Archiem mluvit, musel jsem se zeptat, co se stalo. Chtělo se mi křičet, chtělo se mi řvát, seřvat ho, že všechny moje naděje jsou díky němu v hajzlu, ale jediné, čeho jsem se dočkal, byl tón vyzvánění a následné upozornění, že můj hovor spadl do hlasové schránky.
Něco se stalo, otázkou bylo co a proč.


V příští kapitole:
"Nad čím přemýšlíš?"
"Archie, neřeš to teď… prosím. Ono to nějak dopadne."
"Co tu bloudíš jak duch…"
"Nevěš mi bulíky na nos, vidím, že se něco děje, takže kápni božskou Andreasi."
"Pokud to s ním myslíš vážně… musíš mu dokázat, že není jen další ze stovky."
 

22 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kik Kik | Web | 12. února 2012 v 20:23 | Reagovat

Váááá Všetko sa to dosralo a ja sa teším kedy sa to napraví .  Chudák Andreas ,ale teoreticky zato všetko mohol on .. :// Je to dosť kruté . Už sa neviem dočkať pokračovania !

2 Clowers Clowers | 12. února 2012 v 20:27 | Reagovat

Díky moooc :)

3 J. J. | Web | 12. února 2012 v 20:42 | Reagovat

Můj ty světe. Začíná mě vážně zajímat, jak tohle dopadne.

4 sci-fi sci-fi | Web | 12. února 2012 v 21:16 | Reagovat

já tě miluji xD ne já miluji andrease a Briana xD xD takový inteligenti xD ale jim o výjde xD známe je dlouho xdD :-P  :-P

5 jana jana | E-mail | 12. února 2012 v 21:22 | Reagovat

supr jsem zvedava co hodla Andreas delat  a jak to bude dal rychle péokracko :-)

6 Ariwa Ariwa | 12. února 2012 v 21:30 | Reagovat

Oh sakra. Očekávané ale i tak.. drtivé. Zajímalo by mě jak se Bri rozkoupe.. :D

7 ala ala | 12. února 2012 v 21:40 | Reagovat

moc pěkný to bylo :-) už se nemůžu dočkat co se bude dít dál

8 Niku Niku | 12. února 2012 v 21:55 | Reagovat

skvělá kapitola :-) Brianovi se nedivím, ale snad Andreas najde nějakej super způsob jak to vyřešit :-) a Kyle samo taky...

9 Nade Nade | Web | 12. února 2012 v 21:56 | Reagovat

Tak tohle je masakr, ke kterému se schylovalo už nějakou dobu. S Kylem se to asi brzy vysvětlí, pokud teda Archie společně s Brianem kolem sebe nepostaví němou barikádu. :D Andreas to bude rozhodně těžké.
Díky, těším se na pokračování. :-)

10 keishatko keishatko | Web | 12. února 2012 v 22:21 | Reagovat

bože to bolo tak krátke...Andreas sa musí pekelne snažiť

11 Cera Cera | 13. února 2012 v 19:20 | Reagovat

Věděla jsem, že to příjde. Věděla. Ale i tak... Teď se Andreas a vlastně i Kyle budou muset hooodne moc snažit, aby to nějak zpravili... Ale třeba Kylovi pomůže Brian  a Andreasovi..třeba Archie? Ale to bych toho asi chtěla už asi fakt moc, že...

12 alexis alexis | 13. února 2012 v 20:32 | Reagovat

Jejda, a ja som sa tak tešila, ako Brian zotrie Andreasa, mnooo... čakala som trošku viac, ale nevadí, celá kapča bola fakt dobrá. A najlepšie bolo Brianovo priznanie, že sa vlastne zamiloval do Archieho :-D Ale ňuchám, že Kyle nájde spojenca v získavaní Archieho...Brian mu asi pomôže, či? Prosím, pokráčko... :-)

13 J@jik J@jik | 13. února 2012 v 20:57 | Reagovat

Tak tenhle díl byl drsný. Trochu je mi líto Andrease ale tak... co mohl čekat, že? hm, asi přestanu mít ráda ty upoutávky na příští díl, protože jsem po tom ještě nedočkavější :D :D fakt se těším na další díl :)

14 Taria Taria | E-mail | Web | 13. února 2012 v 21:08 | Reagovat

doufám, že si to vysvětlí, co nejdřív... já chci, aby jim to vyšlo! :D nemůžu se dočkat, jak to bude pokračovat. jsem nerv, co Archie... :-D

15 Saskya Saskya | 13. února 2012 v 22:06 | Reagovat

myslím, že už bolo načase, aby sa to aspoň Brian dozvedel, a aj keď je jeho názor momentálne aký je, sám vo vnútri vie, čo cíti :)
Andreas možno konečne bude mať šancu dospieť :)
A Archie a Kyle si to medzi sebou vyrozprávajú, dúfam :)
pekná kapitola :)

16 AnnElfwind AnnElfwind | Web | 13. února 2012 v 23:01 | Reagovat

Konečně už to aspoň částečně prasklo! Celou dobu jsem čekala, až tu jejich záměnu někdo odhalí! A teď se nemůžu dočkat, jak se s tím hoši poperou a jak to bude dál, kdo se s kým popáruje, kdo komu odpustí a kdo komu dá přes držku! :D Super kapitolka a hrozně se těším na další. :)

17 Fanynka12 Fanynka12 | 14. února 2012 v 1:23 | Reagovat

Tak to jsem zvědavá, jak to teď Anreas vyřeší, no snad to dopadne dobře :-) Jinak krásná kapitolka a já se moc těším na další ;-)

18 heartles heartles | 14. února 2012 v 9:33 | Reagovat

mazec honem sem s další kapčou už se moc těším :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama