Dvacátá šestá kapitola
Slíbila jsem, že o víkendu bude FF, takže tady je :)
Jak zareaguje Archie na Kylovu zradu a doopravdy Kyle zradil?
Věnováno: Stifči, Clowers, J., keishatku, alexis, Nixerwil, ale, Ariwě, heartles, Kik, Ceře, kated, Saskyi, janě, Nade, Lavine, J@jik, Lence, AnnElfwind, Fanynce12, Saře, Niku, Barušce a neru-chan. Děkuju za vaše komentáře :)
(Archie)
Mátožně jsem se zvedl z postele. Nemohl jsem tomu uvěřit. Věřil jsem a najednou bylo všechno jinak, než jsem si myslel. Kyle miloval Andrease ne mě. Byl jsem jen… náhražka… a to bolelo. Hodně to bolelo, protože stačilo pár dní, stačila jedna jediná výměna na pár dní a já se do něj zamiloval. Přijal jsem fakt, že jsem se zabouchl do kluka, myslel si, že on mě taky miluje a nakonec to všechno byla stejně jenom lež.
Vyšel jsem z pokoje. Ignoroval jsem všechno okolo sebe. Rodiče, televizi, to že na mě máma křičí, že jestli jdu ven, ať se obleču. Bylo mi to jedno. Nebyl jsem schopen vnímat nic jiného než jen bolest a zradu, kterou jsem cítil a která naplňovala každý kousek mého těla. Když jsem vyšel ven, dokonce mi bylo i jedno, že prší. Kapky deště mi bičovaly obličej, ale já to nevnímal. Míchaly se s mými horkými slzami, které mi stékaly po obličeji, máčely mi vlasy, oblečení, ale i to šlo mimo mě. Dokonce i zimu, která mnou prostupovala, jsem vnímal jen nějak okrajově.
Nakonec jsem se rozběhl. První jsem ani netušil kam, ale pak jsem tu ulici poznal. Ulici, do které často mířily moje kroky. Já už nemohl, nezvládal jsem to, potřeboval jsem si s někým promluvit a Brian byl moje první a nejspíš i jediná možnost. Andreas… ne, nenáviděl jsem ho. Vždycky jsem přehlížel všechno, co mi udělal, přehlížel jsem i fakt, jak se ke mně choval, i to, že mi nedal šanci si najít přátele. Přešel jsem to, dokázal jsem mu odpustit, ale tohle jsem mu odpustit nedokázal. Jemu, ani Kylovi.
Nakonec jsem se rozběhl. První jsem ani netušil kam, ale pak jsem tu ulici poznal. Ulici, do které často mířily moje kroky. Já už nemohl, nezvládal jsem to, potřeboval jsem si s někým promluvit a Brian byl moje první a nejspíš i jediná možnost. Andreas… ne, nenáviděl jsem ho. Vždycky jsem přehlížel všechno, co mi udělal, přehlížel jsem i fakt, jak se ke mně choval, i to, že mi nedal šanci si najít přátele. Přešel jsem to, dokázal jsem mu odpustit, ale tohle jsem mu odpustit nedokázal. Jemu, ani Kylovi.
Vyčerpán během jsem se opřel o zeď domu a naléhavě stiskl zvonek, který se rozezněl celým domem. Připadalo mi to jako věčnost, než jsem na schodech za dveřmi uslyšel kroky. Otáčení klíčku v zámku a překvapený Brianův obličej.
"A-Archie?" zamrkal nechápavě a naznačil rukou do domu. "Zrovna jsem s tebou přece…"
"Můžu dál?" zašeptal jsem a pažemi se objal okolo pasu. Teprve teď jsem začal pociťovat, jak jsem vlastně promočený a jaká zima mi je.
"Jo… jo, jasně, pojď… ty vypadáš," pokusil se uchechtnout, ale moc se mu to nepodařilo. Sklonil jsem hlavu a vešel. Zůstal jsem stát na chodbě, dokud mi nepřinesl ručník, teprve pak jsem se pomalu vydal za ním do pokoje. Sedl jsem na jeho postel a ani si nevšiml, jak přešel ke svému notebooku, odepsal někomu na skype a pak ho zavřel.
Zvedl jsem hlavu teprve ve chvíli, kdy si sedl naproti mně a zadíval se na mě. Připadal jsem si tak maličký, uvědomil jsem si, že mu dochází, co se tu děje, že všechny ty hnusné věci jsem mu říkal já a ne Andreas a… bylo mi to líto, tak strašně líto.
"A-Archie?" zamrkal nechápavě a naznačil rukou do domu. "Zrovna jsem s tebou přece…"
"Můžu dál?" zašeptal jsem a pažemi se objal okolo pasu. Teprve teď jsem začal pociťovat, jak jsem vlastně promočený a jaká zima mi je.
"Jo… jo, jasně, pojď… ty vypadáš," pokusil se uchechtnout, ale moc se mu to nepodařilo. Sklonil jsem hlavu a vešel. Zůstal jsem stát na chodbě, dokud mi nepřinesl ručník, teprve pak jsem se pomalu vydal za ním do pokoje. Sedl jsem na jeho postel a ani si nevšiml, jak přešel ke svému notebooku, odepsal někomu na skype a pak ho zavřel.
Zvedl jsem hlavu teprve ve chvíli, kdy si sedl naproti mně a zadíval se na mě. Připadal jsem si tak maličký, uvědomil jsem si, že mu dochází, co se tu děje, že všechny ty hnusné věci jsem mu říkal já a ne Andreas a… bylo mi to líto, tak strašně líto.
"Promiň," zašeptal jsem zlomeným hlasem. "Já nechtěl… promiň mi to."
"Řekneš mi, co se tu děje? Já myslel… že jsi v Texasu."
"Nejsem… ani jsem tam nebyl," zašeptal jsem a víc si k sobě přitáhl osušku. Na chvilku jsem se odmlčel, zatímco Brian vstal, vytáhl ze skříně svoji mikinu a kalhoty a podal mi je. Tiše jsem poděkoval, sundal mokré oblečení a oblékl si to.
"V Texasu… je Andreas. Já… přemluvil mě… požádal mě, abych si s ním na pár dní prohodil image. On… naši by mu nedovolili hrát, teď dostal šanci… chtěl jsem mu jen pomoct," šeptl jsem a kousl se do rtu. Byl jsem idiot. Byl jsem naprostý idiot, že jsem věřil, že by Andreas nemusel být takový debil, za jakého se vydával. Nenáviděl jsem ho, nenáviděl jsem sebe… a nenáviděl jsem Kyla.
"Řekneš mi, co se tu děje? Já myslel… že jsi v Texasu."
"Nejsem… ani jsem tam nebyl," zašeptal jsem a víc si k sobě přitáhl osušku. Na chvilku jsem se odmlčel, zatímco Brian vstal, vytáhl ze skříně svoji mikinu a kalhoty a podal mi je. Tiše jsem poděkoval, sundal mokré oblečení a oblékl si to.
"V Texasu… je Andreas. Já… přemluvil mě… požádal mě, abych si s ním na pár dní prohodil image. On… naši by mu nedovolili hrát, teď dostal šanci… chtěl jsem mu jen pomoct," šeptl jsem a kousl se do rtu. Byl jsem idiot. Byl jsem naprostý idiot, že jsem věřil, že by Andreas nemusel být takový debil, za jakého se vydával. Nenáviděl jsem ho, nenáviděl jsem sebe… a nenáviděl jsem Kyla.
"Takže ty jsi celou dobu chodil do školy a hrál Andrease… zatímco Andreas je někde v Texasu," zeptal se Brian, jestli to dobře chápe. Polkl jsem a lehce přikývl.
"Promiň… já nechtěl, ale… mrzí mě to," zašeptal jsem a sklonil obličej. Jo, nejspíš bych pochopil, kdyby mi teď řekl… vypadni, zklamal jsi mě, už nejsi můj kamarád, ale zároveň jsem doufal… doufal jsem, že to neudělá. Protože pak… už by mi nezbylo nic. Naprosto nic.
"Já se nezlobím," zašeptal, sedl vedle mě a objal mě. "Jen nechápu… proč jsi mu na to kývl? Je to kretén, všude tě shazuje a…"
"Jen jsem si myslel… že si taky zaslouží dostat šanci, aby v životě dosáhl toho, co doopravdy chce. André žije jen hudbou."
"Tebe ta dobrota jednou zabije," zakroutil hlavou a pevněji mě objal. Pokusil jsem se tiše zasmát a taky jsem ho objal. Neztratil jsem ho, mám v něm oporu… alespoň v něm. Ale stejně, nevěděl všechno… ještě ne.
"A proč tak najednou jsi tady? Navíc v tomhle stavu?" zeptal se. "A počkej, ty ses vyspal s Chasem?" Povzdechl jsem si a sklonil hlavu.
"Ne, ten víkend jsem měl přijímačky v Anglii, André se na ty dva dny vrátil," odpověděl jsem na druhou otázku a přemýšlel, jak zformulovat odpověď na tu první.
"Promiň… já nechtěl, ale… mrzí mě to," zašeptal jsem a sklonil obličej. Jo, nejspíš bych pochopil, kdyby mi teď řekl… vypadni, zklamal jsi mě, už nejsi můj kamarád, ale zároveň jsem doufal… doufal jsem, že to neudělá. Protože pak… už by mi nezbylo nic. Naprosto nic.
"Já se nezlobím," zašeptal, sedl vedle mě a objal mě. "Jen nechápu… proč jsi mu na to kývl? Je to kretén, všude tě shazuje a…"
"Jen jsem si myslel… že si taky zaslouží dostat šanci, aby v životě dosáhl toho, co doopravdy chce. André žije jen hudbou."
"Tebe ta dobrota jednou zabije," zakroutil hlavou a pevněji mě objal. Pokusil jsem se tiše zasmát a taky jsem ho objal. Neztratil jsem ho, mám v něm oporu… alespoň v něm. Ale stejně, nevěděl všechno… ještě ne.
"A proč tak najednou jsi tady? Navíc v tomhle stavu?" zeptal se. "A počkej, ty ses vyspal s Chasem?" Povzdechl jsem si a sklonil hlavu.
"Ne, ten víkend jsem měl přijímačky v Anglii, André se na ty dva dny vrátil," odpověděl jsem na druhou otázku a přemýšlel, jak zformulovat odpověď na tu první.
***
(Brian)
Otevřel jsem pusu, když mi to řekl. Zamiloval se do Kyla, chodil s Kylem a on… mu řekl Andy? Vlastně jsem ze všeho byl ještě tak trochu v šoku. Střelil jsem pohledem po notebooku, když Archie byl celou dobu tady… s kým jsem si psal. To… ne, nemohl to být Andreas nebo ano? Nebo to byl Andreas a někde v Texasu se válel smíchy a těšil se, co všechno na mě vytáhne, až se vrátí?
Tohle zabolelo, hodně to zabolelo. Vlastně jsem byl trochu naštvaný, že jsem o té výměně nic nevěděl, nemusel jsem ze sebe dělat magora. Ale na Archieho jsem se zlobit nemohl. Byl to prostě dobrák a dokonce i svému ´zlému´ dvojčeti prostě musel pomoct v nesnázích. A tohle z toho vzniklo. Zlomené srdce a oči pro pláč.
Tohle zabolelo, hodně to zabolelo. Vlastně jsem byl trochu naštvaný, že jsem o té výměně nic nevěděl, nemusel jsem ze sebe dělat magora. Ale na Archieho jsem se zlobit nemohl. Byl to prostě dobrák a dokonce i svému ´zlému´ dvojčeti prostě musel pomoct v nesnázích. A tohle z toho vzniklo. Zlomené srdce a oči pro pláč.
Zamyslel jsem se. "Kdyby Kyle nechodil s Andreasem, působil by docela normálním dojmem." Černovlásek se na mě podíval a nakonec lehce přikývl.
"Kyle… je fajn, víc než to," zašeptal hořce. "Miloval Andrease, ale odtud potud… vždyť víš, jak André rád provokuje a flirtuje s deseti dalšími kluky, i když je zadaný," šeptl. Přikývl jsem.
"Jo, vím… a proto bych řekl… já nevím, něco mi tu nehraje. Jestli ti Kyle řekl, za tu dobu, co jste spolu, že tě miluje, něco mi tu prostě nesedí. Možná by sis s ním měl promluvit," zaváhal jsem, ale to už Archie rázně kroutil hlavou.
"Tohle po mně nechtěj, tohle já nedokážu."
"Nevím, Archie, Kyle mi nepřipadá jako někdo, kdo by takovými slovy mrhal." Jen sklonil hlavu a žmoulal v prstech lem mikiny.
"Bojím se… bojím se, že ho pořád miluje."
"I kdyby… Andreas už si s ním potřetí nezačne, to by bylo pod jeho úroveň. Kyle má tebe, jsi lepší než André. Jen si s ním zkus promluvit." Mlčel a myslím, že za tu dobu, co jsem Archieho znal, už jsem věděl, co to znamená. Neudělá to, nepromluví si s ním, nebude s ním mluvit do té doby, dokud to bude nezbytně nutné.
"Kyle… je fajn, víc než to," zašeptal hořce. "Miloval Andrease, ale odtud potud… vždyť víš, jak André rád provokuje a flirtuje s deseti dalšími kluky, i když je zadaný," šeptl. Přikývl jsem.
"Jo, vím… a proto bych řekl… já nevím, něco mi tu nehraje. Jestli ti Kyle řekl, za tu dobu, co jste spolu, že tě miluje, něco mi tu prostě nesedí. Možná by sis s ním měl promluvit," zaváhal jsem, ale to už Archie rázně kroutil hlavou.
"Tohle po mně nechtěj, tohle já nedokážu."
"Nevím, Archie, Kyle mi nepřipadá jako někdo, kdo by takovými slovy mrhal." Jen sklonil hlavu a žmoulal v prstech lem mikiny.
"Bojím se… bojím se, že ho pořád miluje."
"I kdyby… Andreas už si s ním potřetí nezačne, to by bylo pod jeho úroveň. Kyle má tebe, jsi lepší než André. Jen si s ním zkus promluvit." Mlčel a myslím, že za tu dobu, co jsem Archieho znal, už jsem věděl, co to znamená. Neudělá to, nepromluví si s ním, nebude s ním mluvit do té doby, dokud to bude nezbytně nutné.
***
(Kyle)
"Tak Andy, jo?" ušklíbl se Chase. Zamračeně jsem vstal a probodl ho pohledem.
"To tě doma snad nenaučili klepat?"
"Ty z toho naděláš," ušklíbl se a rozvalil se do křesla. "Tak povídej, přeháněj, jaká je ta tvoje náhražka za Andrease? Kdo je to ten ´Andy´" uchechtl se.
"To je snad moje věc. Teď vypadni," zamračil jsem se. Nejraději bych ho vynesl v zubech. Musel jsem zavolat Archiemu, vysvětlit mu to. Jo, loučil jsem se s ním, když sem ten debil vtrhl a mě nenapadlo nic jiného než říct Andy. Miluji tě Andy, co si teď musí sakra myslet?
Jistě, Chase si nemyslí nic. My jsme Andreasovi nikdy Andy neříkali, neměl to rád, ale vím, že paní Donovanová mu tak říkala ráda. Takže to bylo jasné… jsem kretén, protože co jiného si teď bude Archei myslet než to… že pořád jedu po jeho bratrovi. Zvoral jsem to, dokonale jsem to zvoral.
"Ale no tak, snad ještě furt nejsi nasraný za to, že jsem se s tím černovlasým kreténem vyspal? Stejně tě podváděl na každém kroku."
"Chase, oba víme, že to říkáš jen proto, aby sis hladil svoje poraněné ego. Blbče, ty sis vážně myslel, že s tebou bude něco mít?" probodl mě nasraným pohledem a chvilku jsem si i myslel, že po mně skočí, ale neudělal to. Naopak se mi splnilo to, co jsem si přál. Zvedl se a odešel. Okamžitě jsem se vrhl k mobilu a nechal vytáčet Archieho. Na sucho jsem polkl, když mobil vyzváněl, ale nikdo ho nezvedal a můj hovor nakonec spadl do hlasové schránky.
"To tě doma snad nenaučili klepat?"
"Ty z toho naděláš," ušklíbl se a rozvalil se do křesla. "Tak povídej, přeháněj, jaká je ta tvoje náhražka za Andrease? Kdo je to ten ´Andy´" uchechtl se.
"To je snad moje věc. Teď vypadni," zamračil jsem se. Nejraději bych ho vynesl v zubech. Musel jsem zavolat Archiemu, vysvětlit mu to. Jo, loučil jsem se s ním, když sem ten debil vtrhl a mě nenapadlo nic jiného než říct Andy. Miluji tě Andy, co si teď musí sakra myslet?
Jistě, Chase si nemyslí nic. My jsme Andreasovi nikdy Andy neříkali, neměl to rád, ale vím, že paní Donovanová mu tak říkala ráda. Takže to bylo jasné… jsem kretén, protože co jiného si teď bude Archei myslet než to… že pořád jedu po jeho bratrovi. Zvoral jsem to, dokonale jsem to zvoral.
"Ale no tak, snad ještě furt nejsi nasraný za to, že jsem se s tím černovlasým kreténem vyspal? Stejně tě podváděl na každém kroku."
"Chase, oba víme, že to říkáš jen proto, aby sis hladil svoje poraněné ego. Blbče, ty sis vážně myslel, že s tebou bude něco mít?" probodl mě nasraným pohledem a chvilku jsem si i myslel, že po mně skočí, ale neudělal to. Naopak se mi splnilo to, co jsem si přál. Zvedl se a odešel. Okamžitě jsem se vrhl k mobilu a nechal vytáčet Archieho. Na sucho jsem polkl, když mobil vyzváněl, ale nikdo ho nezvedal a můj hovor nakonec spadl do hlasové schránky.
V příští kapitole:
Brian: Kdo jsi?
Brian: …nemyslel jsem si, že jsi až takový ubožák
"…jen je trošku zvláštní vidět tě… takhle…"
"Blbče, nemel. Já se nezlobím…"
"Myslel jsem si, že jsi to ty… nepoznal jsem rozdíl…"
Brian: Kdo jsi?
Brian: …nemyslel jsem si, že jsi až takový ubožák
"…jen je trošku zvláštní vidět tě… takhle…"
"Blbče, nemel. Já se nezlobím…"
"Myslel jsem si, že jsi to ty… nepoznal jsem rozdíl…"
Saskya | 5. února 2012 v 11:12 | 
si to posral, tak nech sa ospravedlňuje...
na každopádně příští kapitolka bude velice zajímavá 
Pripadá mi to ako box: čo kapitola, to kolo a rozuzlenie nikde v dohľadne. 
super chudak archie doufam zeda kaylovi sanci to vysvetlit a braen je super kamos