Upozornění pro všechny návštěvníky! Na stránkách se budou objevovat články s homosexuální tématikou!
Koho to znechucuje, ať okamžitě opustí tyto stránky!

I. kapitola TaŽ

25. března 2010 v 19:37 | Minde |  > Tančím, abych žil
I. kapitola

Tak první kapitola povídky TaŽ...


Tahle povídka vznikla poněkud podivným způsobem :D Zdála se mi :D. Celý následující den mi ten sen nedal a já nakonec sedla za PC a pustila se do ní :D.
Název je podle filmu, ale s tím filmem to nebude mít nic společného... myslím, viděla sem ho totiž jednou :D
TripleX, až teď sem se od bráchy dozvěděla, že existuje taký film, nemá to s ním co dělat. Název toho ´podniku´ sem vymýšlela s Nikuškou ve fyzice a nakonec z toho vzniklo tohle :D. Zároveň jí chci poděkovat, že mi pomáhá upřesnit moje představy a vydrží podlouchat moji nevymáchanou pusinku :D
Komentáře mě potěší, pokud si to někdo přečte :)

   Byla už půlnoc, já jsem ale stále seděl na okně a hleděl do tmy. V uších jsem měl sluchátka od své nejcennější věci, od starší mp3, kterou jsem před půl rokem dostal od spolužáka za to, že jsem mu pomáhal s matikou. Bylo to už tak dávno… Vždyť ve škole jsem byl naposled před dvěma měsíci. Chtěl jsem tam chodit, ale nemohl jsem. Otec mi to zatrhl, musel jsem být pořád doma a čekat na něj až se vrátí z hospody ožralý a vylije si na mě zlost.
   Od té doby, co přede dvěma roky zemřela matka to s ním jde z kopce a vůbec s celou touhle domácností.
   Díval jsem se do blízkého parku, kde blikala pouliční lampa. Její matné světlo vytvářelo na zemi stíny. Šedé čmouhy, šedé jako můj život.
   Odtrhl jsem pohled od okna a zadíval jsem se místo toho na stěnu svého pokoje. Mlčky jsem přešel k plakátu, nebo spíš velké fotografii. Byl jsem na ní já a skupina, se kterou jsem ještě před rokem tančil. Street dance… matka mě v tom podporovala, otec to nenáviděl, stejně jako za ty dva roky den ode dne víc nenávidí mě.
   Nechtěl jsem s tím skončit, ani když mi otec vyhrožoval. Pak mě ale shodil ze schodů a já narazil kolenem na hranu schodu, co byste čekali, zlomil jsem si ho. Když už otec nemohl snášet moje tiché steny, protože to bolelo jak čert, vzal mě do nemocnice. To bylo poprvé a naposled co se o mě alespoň takhle postaral. Se Street dance jsem měl ale utrum, to jsem věděl i bez doktora, i přes to jsem nechtěl skončit.
   I teď, po roce, jsem stále cítil bodavou bolest v koleni, když jsem se víc namáhal. Také na změny počasí jsem reagoval citlivěji.
   Přejel jsem prsty po háčcích, které zde zbyly z medailí, které jsem vyhrál se skupinou. O ty jsem taky přišel. Otec je prodal, aby měl na zaplacení nájmu nebo chlastu. Náš dům jsme museli opustit, jak říkal otec, byl pro nás zbytečně velký, v tom to ale nebylo. Neměl peníze na jeho údržbu. On vlastně nemá peníze nikdy, je jen zázrak, že vždycky nájem dokáže zaplatit. Stala se s zněj troska a mě táhl ke dnu s sebou.
   Prstem jsem přejel po fotografii mé matky. Jak moc mi chyběla. Zemřela mi v náručí, když mi bylo patnáct. Moje maminka byla poměrně známá návrhářka, alespoň tady v Anglii. Spěchala přes přechod k autu, kde jsem na ni čekal. Z dálky mi už mávala, ke mně ale nikdy nedošla. Nějaký ožrala jel na červenou a srazil ji. Zemřela mi v náručí než stihla dojet záchranka.
   Z oka mi stekla slza, kterou jsem ale rychle setřel, když jsem slyšel bouchnout dveře od bytu.
   "Christopere! Kde je večeře? Pojď okamžitě sem!" řval otec jako na lesy. Vůbec mu nevadilo, že může probudit sousedy. Z uší jsem si rychle vytáhl sluchátka, vypnul mp3 a skryl ji pod polštář.
   Zarazil jsem se ve dveřích kuchyně. Otec nebyl sám. Měl s sebou nějaké dva chlapi, kteří se mi ani trochu nelíbili. Podivně se ušklíbali a mlsně si mě prohlíželi.
   "To je ten tvůj syn, Petře?" zeptal se menší.
   "Jo, pokud máš zájem, posluž si," mávl ke mně rukou a sám se posadil za stůl, kde začal pořádat studenou večeři.
   "Vypadá rozkošně," zavrněl druhý chlap. Pomalu jsem couval do chodby. Věděl jsem, co znamená otcovo ´posluž si´.
   "Snad bys nám neutíkal, Chrisi… můžu ti tak říkat," řekl ten menší, hbitě ke mně přiskočil a než jsem stihl utéct, popadl mě za ruku.
   "Pusťte mě," snažil jsem se vyvléct ze sevření. Chlap se svezl k zemi, když jsem ho kopl do holeně. Rychle jsem se otočil a vběhl do svého pokoje, kde jsem se zamknul. Klesl jsem k zemi. Po tváři se mi začaly kutálet slzy. Tohle nebylo poprvé, kdy jsem otec přivedl nějaké chlapi, aby si ´posloužili´. Vždycky za to totiž dostal zaplaceno a dál mohl chlastat až do němoty. Nesnášel jsem to, tohle nebylo poprvé, co jsem se vzepřel a dobře jsem věděl, že za tohle mě čeká trest. Zřejmě mě zase zbije jako psa, že se nebudu moci dva dny pohnout. Ještě se mi ani nezahojily nedávné modřiny a teď k nim přibudou další.
   Za dveřmi jsem slyšel rozčílené hlasy, pochopil jsem, že otec dostal peníze předem a oni je teď chtějí zpět. Problém byl v tom, že otec už je neměl.
   Dveře od bytu bouchly a rozhostilo se ticho. Slyšel jsem jen svůj, stále ještě trochu, zrychlený dech. Odešli, všichni tři.
   Doplahočil jsem se do postele, kde jsem po dlouhé chvíli usnul. Zdála se mi jedna noční můra za druhou. Budil jsem se s křikem a propoceným tričkem.
   "Chrisi, otevři," ozvalo se zpoza dveří. Byl to otec. Jeho hlas zněl smířlivě, věděl jsem ale, že to jen hraje. Dělal jsem, že ho neslyším. Stejně to dopadne stejně.
   "Christopere! Hned mi otevři, já vím, že tam jsi," začínal být v ráži a mlátil do dveří. Věděl jsem, že nemá cenu mu odporovat. Na roztřesených nohou jsem přešel ke dveřím a odemkl. Vrazil dovnitř jako lev. Z očí mu šlehaly blesky.
   Napřáhl se a než jsem stihl uhnout, jeho dlaň dopadla na mou tvář. A pak další a další. Skrčil jsem se, on mě však vytáhl znovu na nohy a mlátil dál.
   "Ty skrčku jeden nevděčná! Ty budeš odporovat? Tohle bylo naposled, slyšíš mě?" řval. "Tohle je naposled, co jsi v tomhle bytě. Hned si sbal svoje věci!" zařval, hodil po mě batoh a odešel pryč. Nechápavě jsem se za ním podíval. Prskal něco do mobilu, nerozuměl jsem mu a myslím, že jsem ani nechtěl. Raději jsem ho ale poslechl a nastrkal do něj pár nejnutnějších věcí včetně svojí mp3 a alba s fotkami, kdy jsem ještě měl rodinu. Otce, který o mě od doby smrti mé matky nestojí, jsem za rodinu teď už nepovažoval. Nikdy se ke mně vlastně nechoval jako k pravému synovi, myslím, že jen díky matce mě ´toleroval´. Nepamatoval jsem si, že by mě někdy někam vzal nebo mi popřál štěstí při důležitých písemkách a už vůbec mi nepomáhal s úkoly nebo se na mě vesele neusmál s otázkou jak jsem se měl.
   Otec se přiřítil do pokoje a hrubě mě popadl za zápěstí.
   "Konečně od tebe budu mít pokoj, spratku. Ty dostaneš co si zasloužíš a já za to ještě dostanu zaplaceno," zachechtal se a táhl mě ke stařičké škodovce, která sotva jela. Koupil ji za pakatel od nějakých pochybných lidí, raději jsem se na nic neptal. Jela, ale vypadala, že se brzy rozsype.
   Netušil jsem, kam jedeme, jen jsem zděšeně tiskl svůj batoh a sledoval krajinu.
   Málem se mi zastavilo srdce, když jsem na kopci spatřil obrovské panství. Dobře jsem věděl, co tam je. O podniku s názvem TripleX už slyšel snad každý…
 

20 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Alexia Alexia | 25. března 2010 v 19:39 | Reagovat

fakt nadherna kapitola sa mi moc pacila a som strasne zvedava na pokracovanie :-D

2 šárka šárka | 25. března 2010 v 21:12 | Reagovat

zajímavá povídka, jsem zvědavá jak tohle dopadne, už se těším na pokračování

3 Niku Niku | 25. března 2010 v 21:18 | Reagovat

začíná to zajímavě, sem zvědavá na další dílek :-)

4 Nikulka Nikulka | 25. března 2010 v 21:23 | Reagovat

jen tak náhodně si brouzdám a tys přidala kapču! wow no supr :)) sem si početla :)) a díky za ten úvod :)

5 ScAr ScAr | Web | 25. března 2010 v 22:45 | Reagovat

Zatim se mi to moc líbí ... :-) Tak rychle další díl ... :-)  :-D

6 Aylen Aylen | 26. března 2010 v 0:52 | Reagovat

Krásná kapitola.těšim se na pokračování :)

7 Davida666 Davida666 | 26. března 2010 v 12:14 | Reagovat

Moc pěkný začátek už se těším na pokračování :-)

8 enedaka enedaka | 26. března 2010 v 14:21 | Reagovat

Zajímavý začátek

9 Lucy-y Lucy-y | 26. března 2010 v 15:03 | Reagovat

pěkný začátek,povídka mě zaujala,takže určitě budu číst dál

10 nepik nepik | 26. března 2010 v 15:18 | Reagovat

Začíná to moc hezky uz jsem zvědavá na další kapitolu :-)

11 Malika Malika | 26. března 2010 v 19:01 | Reagovat

wau..tak takový se ti zdají sny? :-D začíná to dost zajímavě :-)

12 Miley Miley | 26. března 2010 v 19:08 | Reagovat

tý jj...moc pěkný a zajimavý :-)

13 kapuccino kapuccino | 26. března 2010 v 19:23 | Reagovat

Och, sem napjatá :-D

14 Rachel Rachel | 26. března 2010 v 20:17 | Reagovat

Začíná to dobře, jsem zvědavá, jak to dopadne ;-)

15 jana jana | E-mail | 26. března 2010 v 20:19 | Reagovat

super chudak chris tohle bude jeste zajimavy rychle pokracko

16 Katy Katy | 26. března 2010 v 20:44 | Reagovat

Začíná to zajímavě,i když na tak chmurný začátek u tebe nejsem zvyklá... :) těším se, co z toho uděláš za skvost. Už teď začínám mít vůči Chrisovi jisté ochranitelské pudy :-P

17 tess tess | Web | 27. března 2010 v 2:23 | Reagovat

tahle povídka vypadá fakthodně zajímavě. už se těšim jak to bude s chrisem dál.

18 katka katka | 27. března 2010 v 12:05 | Reagovat

je to zajímavé :-)

19 fanynka12 fanynka12 | 27. března 2010 v 17:06 | Reagovat

páni. Začíná to velmi dobře a zajímavě ;-)

20 Kit Kit | 31. března 2010 v 18:36 | Reagovat

Zajímavá povídka du na další kapču jen tak dál :-D

21 Glorilian Glorilian | Web | 19. dubna 2010 v 17:13 | Reagovat

Děsivý začátek... a myslím, že to bude mít ještě děsivější pokračování. =D

22 elrian elrian | 31. května 2010 v 18:09 | Reagovat

jo, moc pěkný, líbilo se mi to. Jediný co mi vrtá v hlavě je ta "stařičká škodovka" v Anglii, ale ok, odborník na to nejsem :-D :-D jdu na další

23 ada ada | 29. srpna 2011 v 18:41 | Reagovat

a to nemohol od neho odísť. Prečo by si mal nechal ubližovať

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama