Upozornění pro všechny návštěvníky! Na stránkách se budou objevovat články s homosexuální tématikou!
Koho to znechucuje, ať okamžitě opustí tyto stránky!

6. kapitola OK

25. března 2010 v 18:56 | Minde |  > Ošklivé káčátko
6. kapitola


   Nereagoval jsem na volání Monči a vyběhl ven z budovy. Před očima jsem měl rudo, takhle hloupě přijít o práci, kterou tak potřebuju. Měl jsem vztek, vztek na sebe, na šéfku a na toho idiota Jirku.
   "Hele, kohopak to tu máme!" ozval se posměšný hlas. Okamžitě jsem ho poznal, ale neotočil jsem se, jelikož bych své emoce asi neudržel na uzdě.
   "Mluvím s tebou Káčátko!" zakřičel a doběhl mě. To ale neměl dělat, jelikož jsem se otočil s nenávistí v tváři a jednu Jirkovi vrazil.
   "Přestaň se mi srát do života, Richtre! Mám tě plné zuby! Kvůli tobě jsem přišel o práci, kterou potřebuju, ty pako! Dej mi konečně pokoj!" zaječel jsem, až se na nás nějaká stará paní pohoršeně podívala. Jirka se na mě nechápavě díval, pak se ale ušklíbl, otočil se a odešel.
   Vrazil jsem do bytu jako hurikán, až se chudák stará paní Málková vylekala.
   "Radime, ty už jsi doma? Nečekala jsem tě tak brzo, nic jsem ti nepřipravila k jídlu," usmála se omluvně.
   "To je v pořádku, paní Málková, já už to zvládnu, moc děkuju," pomohl jsem ji do kabátku a vyprovodil ze dveří.
   "Brácha? Ty ses popral?" zeptal se mě Paťa.
   "Jo, popral," povzdechl jsem si a zhroutil jsem se na gauč s hlavou v dlaních.
   "Je to moc zlí?" posadil se vedle mě. Smutně jsem se na něj podíval a přikývl.
   "Přišel jsem o práci," zašeptal jsem. Styděl jsem se za to. Bál jsem se, že mi Paťu vezmou, nechtěl jsem, aby musel zpět k babičce nebo dokonce do sirotčince, to se radši budu živit jako prostitut, než aby se něco takového stalo. Přitáhl jsem si brášku do náruče a pevně ho objal. Přitiskl se ke mně, věděl jsem, že myslí na to samé, na co já. Nechtěl do sirotčince a já se mu ani nedivil.
   "To bude dobrý, Paťo, najdu si jinou práci, slibuju."
   "Já nechci do sirotčince Ráďo a ani k babičce," popotáhl. Setřel jsem mu slzu, která mu stekla z oka.
   "Nedovolím, aby tě odvedli, přísahám," zašeptal jsem.
   "Už máš hotové úkoly?" zeptal jsem se po chvíli ticha.
   "Jo, paní Málková mi s tím pomohla," přikývl a doběhl do pokoje pro sešit, abych mu to zkontroloval.
   "Super, máš to dobře," rozcuchal jsem mu vlásky. "Něco udělám k večeři a ještě mám čas, tak vytáhni šachy, dobře?" Paťa zavýskl a odběhl pryč. Usmál jsem se pro sebe. Bráška miloval šachy, kdysi jsem ho naučil je hrát a od té doby jsem ho neporazil.
   V kuchyni jsem nakrájel chleba, namazal ho máslem a na něj dal plátky šunky. Pak jsem ještě uvařil čaj a všechno odnesl do obýváku, kde už na zemi Paťa stavěl figurky na svá místa.
   Šachy byly sice už otlučené, ale stále se s nimi dalo hrát. Našel jsem je u babičky na půdě a vzal si je. Stejně už je nikdo nepoužíval a nemyslím, že by jí chyběly.
   Posadil jsem se naproti bráchy, začali jsme hrát a přitom zakusovali chleba.
   Bylo půl osmé, když jsem se s omluvným výrazem zvedl, popadl tašku do ruky, rozloučil se s Paťou s tím, že nemá být dlouho vzhůru a vyrazil do práce.
   "Hele, Petře," promluvil jsem na svého zaměstnavatele. Přestal leštit sklenice a podíval se na mě. Připadal jsem si, jako by mi viděl až do žaludku.
   "Tak sis to rozmyslel?" zeptal se mě s úšklebkem.
   "Jo, potřebuju prachy," přikývl jsem.
   "Fajn. Tady máš nahranou sestavu, doufám, že si to máš kde pustit," podíval se na mě skrze obroučky tenkých brýlí," přikývl jsem a vzal si od něj DVD. "Nauč se to. Budeš chodívat každý den. Víš dobře, co dělat. Nezapomeň, přesně ve dvanáct, dobře?" znovu mě zrentgenoval pohledem. Přikývl jsem a šel jsem si za svou prací.
   Abyste věděli, klub Kobra nebyl až tak nevinný klub. Od půlnoci se v suterénu baru scházeli gayové za novými známostmi a podobně.
   Nevěděl jsem nic o tomto baru, když jsem zde žádal o práci. Petr mi hned nabídl práci jako jejich obsluha, prý bych se líbil. Odmítl jsem to a chtěl odejít, ale on se jen tak nedal. Domluvili jsme se na kompromisu a já pracoval vždy jen do půlnoci v normálním baru.
   "Už půjdu," řekl jsem Petrovi, když bylo něco málo po půlnoci.
   "Fajn, stav se ještě dole za Martinem pro oblečení," řekl mi a dál si mě nevšímal. Povzdechl jsem si. Vůbec se mi tam nechtělo, ale musel jsem.
   Vyšel jsem s baru a vešel do protější chodby, která vedla do suterénu. Místnost, do které jsem vešel byla potemnělá. Všude byly malé stolíčky a uprostřed toho všeho parket s několika tyčemi. Vedle parketu stál bar, kde přešlapoval Martin. Podél zdi jsem se naštěstí nikým nepozorován proplížil až k němu a řekl mu, co chci. Jen se na mě usmál, sáhl pod pult, odkud vytáhl černý plášť, černé úzké kalhoty z nějaké kůže, obojek s krátkými hroty a černou masku.
   "Tak se uvidíme zítra, Radime, věděl jsem, že si to nakonec rozmyslíš. Buď tu v čas, bude tu narváno," mrkne na mě. To už se bar zaplňuje neuvěřitelnou rychlostí a na pódium nastupují tři osoby v pláštích. Úplně stejný jsem teď dostal od Martina. Začíná hrát tajemná hudba a tři muži vyčkávají na správný okamžik, kdy ze sebe pláště strhnou. Raději odvrátím pohled. Neumím si představit, že tohle budu zítra dělat i já. Prosebně se zadívám na Martina, který se nade mnou slituje a pustí mě vchodem pro personál ven, nechtěl jsem, aby mě někdo viděl.
   Venku jsem všechno nacpal do batohu a chtěl jít domů, zaslechl jsem ale povědomé hlasy. Opatrně jsem nakoukl za roh. Vyvalil jsem oči překvapením. Do baru právě vstoupil Jirka s Markem. V baru jsem je nikdy neviděl, to znamená, že museli mířit do suterénu. Polkl jsem a raději se rychle rozběhl domů.
   Vstoupil jsem do bytu a z pokoje, který jsem obýval s bráškou, spal, opatrně jsem vzal svůj stařičký notebook a posadil se do obýváku, kde jsem ho nastartoval.
   Do mechaniky jsem strčil DVD a pustil ho. Začal jsem se učit sestavu, se kterou jsem měl zítra s mými spolupracovníky vystoupit jako další Kobra, jak se tančícím společníkům a obsluze v klubu říkalo…
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 elrian elrian | 31. května 2010 v 22:12 | Reagovat

teda to je něco!! výborný, opravdu, píšeš skvěle :-)

2 Kat Kat | 22. června 2010 v 22:48 | Reagovat

Huch tohle nabývá na tepmu. výborný přiléhavý výraz kobra... jdu an další :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama