Upozornění pro všechny návštěvníky! Na stránkách se budou objevovat články s homosexuální tématikou!
Koho to znechucuje, ať okamžitě opustí tyto stránky!

6. kapitola AT

25. března 2010 v 18:51 | Minde |  > Andělská tvář
6. kapitola


   Hleděla jsem na toho nejkrásnějšího kluka, kterého jsem v životě viděla. Přesně takhle jsem si, když jsem byla malá, představovala anděla. Do přítomnosti mě vrátil až Alexův hlas, který byl stejně nádherný jako jeho tvář.
   "Konečně tě poznávám. Otec o tobě básnil od té doby co jsem se vrátil ze školy," podal mi ruku a pevně ji stiskl.
   "Taky jsem o tobě hodně slyšela, Alexi. Těší mě," pokusila jsem se sestavit normální větu. Moc dobře to nešlo, když mě propaloval pár modrých očí. Až na ně byl hodně podobný Igorovi.
   "Giselle mě poslala, abych vás popohnal k obědu. Tak byste si měli pospíšit," ušklíbl se a odešel.
   "To asi měli," políbil mě Igor za ucho a vydal se za Alexem. Křečovitě jsem se Igora držela a jako náměsíčná šla vedle něj.
   "Ani jsem se tě nezeptal, co plánuješ na prázdniny," otočil se Igor na Alexe, když jsme zasedli ke stolu v obrovské jídelně.
   "Mám volno až do konce ledna a pak mě čekají zkoušky, asi se budu učit," zamračil se na své maso a bodl do něj vidličkou.
   "Co vlastně studuješ?" odhodlala jsem se zeptat. Už jsem se dostatečně uklidnila a teď jsem si v duchu nadávala na svou původní reakci. Vždyť tohle je syn mého přítele! Neustále jsem si to musela opakovat. Milovala jsem Igora a chvilková nerovnováha mě nemohla rozhodit.
   "Na Oxfordu studuju práva. Je to nuda," zašklebil se na svého otce, který mu úšklebek oplatil úsměvem.
   "A co ty… teda… můžu ti tykat," zašermoval vidličkou a podezřívavě se na mě podíval. Rozesmálo mě to.
   "Samozřejmě."
   "Tak tedy… co studuješ ty?"
   "Alexi, nebuď neslušný," zamračil se Igor. Pohladila jsem ho po ruce, že mi to nevadí.
   "Momentálně nestuduji nic. V České republice mám hotové gymnázium a maturitu. Pak jsem odjela do Anglie. Chtěla jsem se zde angažovat do návrhářství, ale nepovedlo se mi to a skončila jsem u hlídání dětí," ušklíbla jsem se. Původní rozladěnost ze mě opadla.
   "Návrhářství? Nikdy jsi se o tom nezmínila," podíval se na mě Igor zvědavě.
   "Nikdy jsi se taky neptal," políbila jsem ho na nos a šibalsky se usmála.
   "Máš nějaké návrhy? Musíš mi je ukázat! Možná bych ti mohl pomoci," dal si do úst další sousto.
   "Tak to pochybuju, obešla jsem snad všechny agentury v Londýně a všude se mi vysmáli," usmála jsem se. Tehdy mi to sice směšné nepřipadalo, protože jsem byla švorc a nutně práci potřebovala, postupem času jsem si ale zvykla na fakt, že to prostě nevyšlo a můj sen, pracovat v některém londýnském návrhářství, se nesplní.
   "Tak to neznáš taťku, ten zvládne cokoliv," prohlásil Alex.
   Téměř rodinnou atmosféru přerušil Igorův pípající pager.
   "Omlouvám se, budu muset jít, něco se děje," vstal od stolu. "Vrátím se co nejdřív," nahnul se ke mně a políbil mě. "Alexi, ukaž Terezce dům, buď tak hodný. A nějak se zabavte," mávnul na nás ode dveří.
   Jídelna ztichla, jak jsem tam byli jen sami dva a mě opět začalo bušit srdce, když jsem zpozorovala dvě modré oči, jak mě zvědavě sledují.
   Dojedli jsme v tichosti.
   "Tak co, můžu ti udělat doprovod po domě?"
   "Bude mi potěšením," vstala jsem od stolu a následovala ho. První jsme zamířili do obývacího pokoje. Byl moderní stejně jako všechno v domě. Kožený gauč, plazmová televize, knihovnička, stolek s barem, úžasné lampy, krb a před ním kožešina a i nějaká zeleň.
   "Doufám, že sis vzala plavky," podíval se na mě zkoumavě. Než jsem se stihla zeptat proč, otevřel dveře, které vedly z obýváku. Poklesla mi brada. Přede mnou byl obrovský bazén, několik lehátek, výřivka a dokonce parní sauna!
   "Páni," bylo jediné, co jsem ze sebe dostala. 
   Zbytek prohlídky už mě nepřekvapil tolik jako bazén. Knihovna, salonek, pokoje pro služebnictvo jsme přešli - od Alexe jsem se dozvěděla, že mají komorníka, což byl pan Alfred, se kterým už jsem se seznámila, kuchařka Giselle a ještě mladá Anita, která se starala o domácnost a tyto dny měla volno.
   "Zahrada teď není moc dobře vidět, ale na jaře vypadá úžasně," řekl Alex, když mě vytáhl i ven. "Nedaleko odtud jsou stáje, když jsem byl mladší…"
   "Každý víkend jste s Igorem chodívali jezdit," doplnila jsem. "Igor mi to říkal," usmála jsem se na něj a šlapala ve sněhu cestičku. Najednou mi za krkem přistála sněhová koule.
   "Ty!" otočila jsem se a vražedně jsem si Alexe měřila. Rychle jsem se sehnula a oplatila mu stejným kalibrem. Začali jsme se koulovat hlava nehlava jako dvě malá děcka.
   Rozesmátí a hlavně mokří jako myši jsme se po dlouhé době vrátili domů, abychom nenachladli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nikulka Nikulka | 31. března 2010 v 17:08 | Reagovat

to vypadalo na malou jiskru mezi těma dvěma :D sem zvědavá na další pokračování :) jako vždy

2 Bundori Bundori | 2. dubna 2011 v 20:58 | Reagovat

a kde je další pokračování :-( koukám, že to nějak od loňského roku zamrzlo :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama