Upozornění pro všechny návštěvníky! Na stránkách se budou objevovat články s homosexuální tématikou!
Koho to znechucuje, ať okamžitě opustí tyto stránky!

4. kapitola AT

25. března 2010 v 18:50 | Minde |  > Andělská tvář
4. kapitola AT


   Už to byl měsíc a něco, co jsem se znala s Igorem. Často jsme se setkávali. Třeba jen když měl chvilku na oběd, dorazila jsem do malé kantýny i s dětmi jen abych ho mohla vidět a mluvit s ním. V celém svém životě jsem nepotkala tak sympatického a přitažlivého muže jako byl Igor Callow, nejlepší londýnský právník. Když zpětně vzpomínám na své bývalé kluky, byli to… byli to prostě ještě malí kluci. Igor byl něco jiného, byl to muž, který by dokázal uživit rodinu.
   "Terezko, potřebuju s tebou mluvit," vzal mě Igor za ruku a posadil na židli u malého stolku v kantýně. Děti si hrály v dětském koutku a já od nich měla alespoň na chvíli pokoj.
   "Děje se něco?" zeptala jsem se nejistě. Igor vypadal vážně, bála jsem se, co řekne. Nevím, jak bych nesla zprávu, kdyby už mě třeba nechtěl vidět.
   "Za dva týdny jsou Vánoce. Udělala bys mi tu radost a trávila je u mě?"
   "Cože? Trávit Vánoce u tebe?"
   "Ano. Ještě jsi u mě nebyla a Vánoce s tebou by byl ten nejkrásnější dárek, co bych kdy dostal. Prosím," podíval se na mě prosebně.
   "Já bych ráda, Igore, ale budu muset hlídat děti," povzdechla jsem si a podívala se na ně, jak piští na skluzavce. "Přece víš, že mě Lívie už nikam nepustí. Byla pěkně naštvaná, když jsem se předevčírem vrátila domů až po druhé hodině v noci a kvůli tomu pitomému autu, které zůstalo pohozené na chodbě jsem vzbudila polovinu domu."
   "Lívie už u mě nějakou dobu pracuje a myslím, že už jsem ji poznal. Není to milá žena. Byl bych radši, kdybys u nich nepracovala, ty děcka ti dávají pěkně zabrat, často je to na tobě vidět, Terezko."
   "Igore, ty přece víš, že tu práci potřebuji. Navíc kde bych bydlela? A bez peněz?"
   "U mě přece."
   Zasmála jsem se. "Mám tě moc ráda, Igore, možná i víc než to, ale známe se jen něco málo přes měsíc. Dej mi ještě čas na taková radikální rozhodnutí."
   "Fajn," povzdechl si. "Ale co s těmi Vánoci?"
   "Moc ráda bych je s tebou trávila…"
   "Tak víš co? Zatím o tom Lívii nic neříkej, počkáme a pokud ti to před Vánoci nedovolí, prostě od ní odejdeš, u mě máš vždy otevřené dveře."
   "Ale co práce?"
   "Nebudeš muset pracovat. Víš, že vydělávám dost."
   "Tak to teda ne! Zbláznila bych se, kdybych celé dny měla prosedět jen doma. Potřebuju nějaký kontakt s lidmi," důrazně jsem protestovala a mračila se jako hejno čertů.
   "Dobrá, v tom případě bych ti nějakou práci pomohl najít," zvedl ruce v obranném gestu. "A teď… jak teda zní tvé rozhodnutí?"
   Přikývla jsem. "Moc ráda je u tebe strávím a ještě radši s tebou," naklonila jsem se k němu a nechala se políbit. Bylo to jen pár dní, kdy jsme se poprvé políbili. Tehdy mě Igor vzal kousek za Londýn na menší louku. Byly odtamtud nádherně vidět hvězdy, ty nejkrásnější byly ale v Igorových očích.
   "Pane Callowe! Pane!" vhrnulo se do kantýny hejno novinářů s diktafony a kamerami.   
   "Můžete nám říct, jak probíhá proces s obžalovaným Eugenem Eliotem?"
   "Nezmínil jste se, že máte novou přítelkyni!"
   "Jak dlouho jste spolu?"
   "Pane Callowe, myslíte si, že můžete soud vyhrát?" Milion jedna otázek se hrnuly ze všech stran. Igor vstal, na nohy vytáhl i mě a objal mě okolo pasu.
   "Když dovolíte, tohle je firemní kantýna a otázky, které mi kladete soukromé. Proto vás žádám, abyste opustili zdejší prostory," řekl ledovým hlasem, který nesnesl námitek. Navíc ještě do místnosti vešla ochranka, která všechny vyvedla pryč.
   "Omlouvám se ti, dnes večer už nejspíš bude v televizi, že mám novou přítelkyni. Vadí ti to moc?"
   "Vadilo by mi to víc, kdybych byla zdejší a znalo mě více lidí," usmála jsem se na něj a políbila ho na líco. "Už budu muset jít, Jacob s Jassicou jsou na dvě hodiny objednaní k zubaři."
   "Dobře. Zavolám ti a brzy se určitě uvidíme. A pevně věřím, že se o Vánocích uvidíme každý den." Než jsem stihla odpovědět, měla jsem jeho rty na těch svých a jeho jazyk se mi dobýval do úst. Ochotně jsem se mu podvolila a nechala se unášet na vlnách nádherného pocitu z polibku od muže, který si během několika dní získal moje srdce.
   "Doufám, že by ti nevadilo, že na Vánoce se ze školy vrátí i můj syn Alexandr?"
   "Ne, to v žádném případě," zavrtěla jsem hlavou a nechala si od Igora pomoci do krátké, ale teplé bundičky.
   "Jen jestli jemu nebude vadit moje přítomnost, že se o svého otce bude muset dělit s někým, koho ani nezná,"
   "Přiznám se, že to pro něj bude asi poprvé, většinou mi totiž vztah nevydržel tak dlouho, aby stihl moji přítelkyni poznat, tak to ani neregistroval. Ale už spolu stejně netrávíme tolik času jako dřív. Alex už má svůj život, své zájmy, své přátele a na chudáka svého starého tatínka nemá čas," zatvářil se Igor zkroušeně. Zasmála jsem se a praštila ho do ramene.
   "Já ti dám starého, jsi v nejlepších letech. Měj se a zavolej," ještě jsem mu rychle vlepila jednu pusu na tvář, Petera posadila do kočárku a vyjela na ulici, která se hemžila lidmi.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nikulka Nikulka | 31. března 2010 v 16:58 | Reagovat

po dlouhé době sem se vrhla i na toto :) pěkné :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama