Upozornění pro všechny návštěvníky! Na stránkách se budou objevovat články s homosexuální tématikou!
Koho to znechucuje, ať okamžitě opustí tyto stránky!

1. kapitola AT

25. března 2010 v 18:48 | Minde |  > Andělská tvář
1. kapitola


   "Bože, kde ten Jacob zase je?" zaklela jsem potichu a rozhlížela se po parku. Zaúpěla jsem, když jsem uviděla toho malého s prominutím spratka, jak vrazil do nějakého muže zřejmě ve velmi drahém obleku a celé sako mu upatlal čokoládovou zmrzlinou. Chtělo se mi brečet, statečně jsem ale drapla Jassicu za ruku a druhou rukou tlačila kočárek s Peterem ke dvojici.
   "Jacobe!" vykřikla jsem rozčíleně.
   "Kup mi novou zmrzlinu!" otočil se na mě drze.
   "Co? Okamžitě se tomu pánovi omluv!" zaprskala jsem.
   "Túdle, nejsi moje matka! A teď chci tu zmrzlinu!" udělal na mě dlouhý nos a pak si vztekle dupnul.
   "Na to můžeš zapomenout. Teď se omluv!"
   "Ani mě nehne!" odfrkl si a otočil se k odchodu. Chytla jsem ho tedy a smýkla jím před onoho muže.
   "Teď se omluvíš nebo risknu vyhazov od tvých rodičů a dostaneš tak na zadek, že si měsíc nesedneš!"
   "Fajn! Omlouvám se," vyštěkl na muže, vytrhl se mi, vyplázl na mě jazyk a s Jassicou v patách se rozběhl k houpačkám.
   S povzdechem jsem se otočila k tomu muži, který si mezitím špinavé béžové sako sundal a zůstal jen v bílé košili.
   "Omlouvám se, Jakob se neumí chovat," podívala jsem se na něj omluvně. S překvapeným výrazem jsem zjistila, že se usmívá a v očích mu pobaveně jiskří. Až teď jsem si ho pořádně prohlédla. Byl vysoký, hnědé vlasy, příjemné šedé oči a milý úsměv. Typovala jsem mu tak 35 let maximálně.
   "To je v pořádku, přece se omluvil."
   "Můžu… můžu vám to nějak zaplatit nebo…"
   "Můžete přijmout mé pozvání na kávu," nenechal mě domluvit. Překvapeně jsem zamrkala.
   "Uh… no já musím hlídat děti," mávla jsem směrem k pištící Jassice a smějícímu se Jacobovi. Navíc se mi v kočárku rozbrečel Peter, tak jsem ho musela vzít na ruce a ukonejšit. Úsměv z mužovy tváře ale nezmizel.
   "Znám skvělou kavárnu s dětským hřištěm a taky tam prodávají výborný dort," usmál se na mě tak, až se mi skoro podlomila kolena. Sice byl nejspíš o dost starší než já, ale nešlo mu odolat. Tak jsem tedy přikývla, posadila Petera do kočárku a zavolala na ty dva malé spratky, že když okamžitě půjdou, dostanou kousek dortu.
   Kavárnička nebyla daleko. Jassica s Jacobem se okamžitě vrhli k houpačkám a já jsem se posadila naproti toho muže ke stolečku na terásce a vedle sebe zaparkovala kočárek s Peterem, kterému jsem do ruky strčila flaštičku s pitím. Hned se na ni žíznivě vrhl.
   "První bych se mohl představit, jsem Igor Callow."
   "Tereza Šimková," přijala jsem jeho nabízenou ruku.
   "Podle tvého příjmení soudím, že nejspíš nejsi zdejší?" pousmál se.
   "Ne, jen v Anglii pracuji jako Au pair. Jsem z České republiky." S přetrvávajícím úsměvem přikývl a nadiktoval číšníkovi obrovskou objednávku, která se skládala ze dvou káv, dvou coca col, velkého dortu, dvou zmrzlinových pohárů a velkého lízátka. Jen jsem mrkala.
   "Proč zrovna Au pair?" otočil se znovu ke mně.
   "Ani nevím. Byla to první práce a asi i jediná, kterou jsem v Anglii sehnala," pokrčila jsem rameny.
   "Jsi tu teprve půl roku? Kolik ti je?" zeptal se se zájmem.
   "21," řekla jsem hrdě a bojovně vystrčila bradu. "A kolik je vám?" zkusila jsem vrátit úder. Zamračil se, bylo to poprvé od té doby, co jsem ho potkala.
   "Jsem Igor."
   "Dobrá, kolik ti je, Igore?" zopakovala jsem svou otázku.
   "38," pousmál se. Jen jsem překvapeně zamrkala, dnes už poněkolikáté. "Copak, typovala jsi mi víc?" pousmál se a osladil si kávu, kterou nám číšník donesl.
   "Právě naopak, myslela jsem tak do 35."
   "Zdání někdy klame," zasmál se. "Taky si tak starý ještě nepřipadám," pousmál se a usrkl si kávy. Úsměv jsem mu opětovala a lžičkou si nabrala trochu šlehačky z mého šálku.
   "Takže tobě je 21? Mám syna, tomu je 20," zamyslel se. Zamračila jsem se a pohled mi sjel na jeho ruce, zdá se, že si toho všiml, protože se rozesmál.
   "Jsem rozvedený, dva roky po narození Alexe jsem se rozvedl. Bylo mi 18, když jsem svou přítelkyni přivedl do jiného stavu a nakonec si ji vzal. Neklapalo nám to, pořád jsme na sebe prskali, tak jsem se s ní rozvedl a vysoudil si Alexe."
   "Aha," přikývla jsem. Nevím proč, ale ulevilo se mi. Možná proto, že Igor byl velice sympatický a vadilo by mi, kdyby byl ženatý? Možná…
   Igor zavolal děcka na dort a pohár, potom rozbalil velké lízátko a podal ho Peterovi, který se na něj s radostným zaječení vrhl.
   "Už budu muset jít," omluvně se na mě Igor podíval a zároveň podal číšníkovi několik bankovek na zaplacení všeho. "Uvidíme se ještě?" podíval se na mě nadějně. Pousmála jsem se a přikývla. Igor se zvedl, přehodil si špinavé sako přes rameno a otočil se k odchodu.
   "Beru tě za slovo, Terezo, já si tě najdu," usmál se a spěšně odešel.
   Na tváři se mi objevil další úsměv. Počkala jsem než děcka dojí a pak se s nimi taky vydala na cestu domů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama